Článek
Peking (od našeho zpravodaje) - V ní by pochopitelně Krčmář neměl chybět spolu s Markétou Davidovou a Jessikou Jislovou, o posledním místě rozhodne trenér Ondřej Rybář mezi Jakubem Štvrteckým a Mikulášem Karlíkem.
Jste za trochu nezvyklý start rád?
Docela ano. Mix se jede v kontaktu, můžete si podle někoho lépe regulovat tempo. Když vás hodí hned do individuálního závodu, každý je po čtrnácti dnech jen v tréninku nervózní, jaké to bude. Za mě je tohle nejlepší začátek, trochu opadne prvotní stres.
Dýchla už tu na vás olympijská atmosféra? Různých restrikcí je spousta...
Když jsme sem odlétali, báli jsme se, že atmosféra bude úplně jiná. Ale jestli někdo čekal, že si to tady neužijeme a bude to hrozné, tak já ten pocit zatím nemám. Ano, opatření tu jsou, bydlíme sami na pokojích, ale pořád je vidět, že to je olympiáda. Za to jsem rád a myslím, že si to tady dokážeme užít. První dva dny to tu byla takové euforie, řešily se nákupy pohledů, kdo co přiveze, teď už se soustředíme jen na závody.
Areál v Pekingu nikdo ze zahraničních biatlonistů předtím nevyzkoušel. Jaký tedy je ve vašich očích?
Nejblíže má asi k francouzskému Annecy, kde se také první částí údolí stoupá, pak se sjíždí zpátky. A zrovna jsme se s klukama bavili, že většinou u biatlonu řešíte zimu, nadmořskou výšku a foukání. A tady se musíme poprat se všemi třemi věcmi.
Jak moc vítr komplikuje střelbu? Dá se na něj zvyknout?
Záleží, jak moc vám fouká. Jestli každý den stejně, nebo se to hodně mění. Tady fouká konstantně zleva, občas jsou nárazy silnější, jindy slabší, ale tak za dva dny si najdete systém, jak na zbrani cvakat, a tušíte, jak máte reagovat. Další věc je najít ve stojce pozici, abyste byli pevní, tu nemusíte najít ani za měsíc.
Důležitou roli bude hrát materiál a příprava lyží, což se naposledy při Světovém poháru v Anterselvě podle ohlasů českých závodníků příliš nevydařilo.
Ono je tohle téma nevděčné. Když jednou řekneme, že nám to nejelo, hned se to řeší. Pak nám to tři čtvrtiny závodů jede, to už se tolik nepíše. My jen chceme objektivně nastínit lidem, jak to bylo. Norové byli také někde v prvním trimestru nespokojení, pamatuji si, jak Francouz Jacquelin lítal po stíhačce jak papírový čert, že se na těch lyžích nedalo závodit. Je běžné, když se ze třiceti závodů třeba pět nepovede. Nemyslím, že by se stalo něco atypického, je to standardní věc, jen přišla před olympiádou, ale nedělal bych větší rozbroje.
