Článek
Peking (od našeho zpravodaje) - Po tváři jí přelétl smích, když místní hlasatel oznamoval jméno hlavního ceremoniáře, šéfa Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala, jehož křestní jméno bylo pro spíkra pořádným artikulačním oříškem. „Přemýšlela jsem, kdo asi bude předávat. A byla jsem ráda, že tam byl někdo, koho znám. Kdybych udělala nějaké faux pas, tak by mě třeba zachránil. Mám vždycky strach, že upadnu, nebo si vezmu něco jiného, než mi patří. Ale tady proběhlo všechno v pořádku. A bylo to symbolické, přebírat z českých rukou," vyprávěla Sáblíková.
Když ji hlasatel pozval na stupně vítězů, zakroutila hlavou, jako by stále nevěřila, že medaili získala. „Je to pro mě neuvěřitelné, možná stejně jako ta úplně první medaile," přitakala. „A bylo to hodně emotivní, protože jsem si uvědomila, že je to možná naposled. I když to jsem si říkala už minulou olympiádu. Ale tentokrát už je to opravdu možná naposled, a tak jsem se snažila užít atmosféru naplno," vysvětlovala 34letá legenda ledových oválů.
Taky jsme byli dojatí, Martino. 🥲https://t.co/wMhiSv91QO
— Český olympijský tým (@olympijskytym) February 11, 2022
V závěru ceremoniálu se pak neubránila slzám dojetí. Byly jiné, než dřív? „Třeba ve Vancouveru to bylo asi daleko emočně vypjatější, protože hrála hymna a bylo to poprvé. Splněný sen dvaadvacetiletého písklete. Uběhlo dvanáct let, já tam stála zase a opravdu to bylo skoro jako poprvé. Prožívala jsem to určitě víc než před čtyřmi lety v Pchjongčchangu," popisovala.
Bronzová medailistka z rychlobruslařského závodu žen na 5000 metrů.
Jak ale říkala už po závodě, rozhodnutí o dalších krocích v kariéře neuspěchá. „Nedošlo k žádnému posunu, ale člověk nad tím přemýšlí. Je to všechno náročné fyzicky i psychicky, člověku lítají hlavou věci tam a zpátky. Nikdy nevíte, co se stane. I kdybych si naplánovala, že příští olympiádu ještě pojedu, tak nevíte, jestli to dopadne. Jestli nepřijde zranění nebo cokoliv jiného, jestli dosáhnete úspěchu... Sportovec se pohybuje na hraně a nikdy neví, jakým směrem se to otočí. Proto jsem si to chtěla užít, jako by to bylo opravdu naposled," líčila.
Už je na krku. Rychlobruslařka Martina Sáblíková se svou bronzovou medailí ze závodu na 5000 metrů.
V očích se jí přitom zračila obrovská úleva i únava zároveň. „Do vesnice jsem se dostala až v půl jedné ráno a zastavila se v kanceláři české mise, kde jsem zůstala asi do půl třetí. Bylo to příjemné, docela dost věcí jsme rozebrali, pokecali, zasmáli se. A byla jsem ráda, že se ani moc neslavilo, protože jsem si dala jedno pivo a byla úplně hotová," přiblížila Sáblíková.
Dlouhá noc ale pokračovala dál. „Asi do půl čtvrté jsme ještě kecaly s holkama. Musely jsme to ze sebe dostat, vyříkat si, co jak kdo prožíval a jak se choval. Vzájemně jsme se omlouvaly a objímaly, bylo to emotivní. Dny před závodem se mnou prostě nejsou jednoduché a holky to sice ví, ale na druhou stranu je pořád dokážu překvapit. Pak jsem odpadla, ale už před osmou byla vzhůru a nemohla zabrat. Tak jsem šla na snídani, byla na hokeji, dívali jsme se na desítku a pak šla na medailový ceremoniál. Byl to takový proflákaný den, ale utekl hrozně rychle. A už se těším, až budu v posteli," dodala Sáblíková.
