Sáblíková: Dva dny před závodem jsem se sesypala. Jsem hrozně ráda i za čtvrté místo

Peking (od našeho zpravodaje) - Sedmou olympijskou medaili sice nepřidala, i se čtvrtým místem ale byla nakonec spokojená.

Když jste v minulosti dvakrát skončila na ZOH čtvrtá, vždycky jste byla naštvaná a smutná. Teď to ale asi nebude ten případ, že?

Ne, ne. Já jsem byla hrozně spokojená, už když jsem po své jízdě měla jistotu nejhůř pátého místa. Protože po letošní sezoně, co všechno mě provázelo v závodech i měsíc do olympiády... Jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Měla jste po své jízdě dobrý pocit z jízdy a průběžného prvního místa, nebo naopak cítila nervozitu, co předvedou zbylé čtyři soupeřky?

Asi oboje. Byla jsme nervózní a čekala, protože vím, jak poslední dvě kola na trojce bolí. Samozřejmě jsem věděla, jaká jména startují po mně, a jak letos jezdila. Ale když tam člověk sedí, tak doufá, jestli to vydrží všechny. Třeba Wiklundová (nakonec pátá) poslední kolo úplně odešla.

Před poslední jízdou Schoutenové a Lollobrigidaové jste figurovala na průběžném druhém místě. Věřila jste, že by Italka nemusela tempo vydržet, a vy byste tak mohla mít bronz?

Bylo mi jasné, že jakmile ji Irene přejede, tak Lolo půjde po ní, což se potvrdilo. Ale klobouk dolů před tím, jak s tím dokázala bojovat. Jela skvělý závod. Čas, který obě zajely, je mazec.

S Lollobrigidaovou jste před sezonou i na jejím startu trénovala. Neříkáte si teď, že jste jí pomohla k medaili?

Je to možné, na druhou stranu je to fajn. I když jsem čtvrtá, tak mám radost, že Lolo byla druhá a jela, jak jela. Šla jsem jí hned po závodu popřát a ona mi děkovala, že se mnou mohla trénovat. Sice je z jiné země, ale opravdu jsme toho letos spolu hodně prožily.

Čekala jste tedy horší výsledek než čtvrté místo?

Každopádně jsem nečekala, že se mi pojede tak dobře. Poslední dvě kola sice byla hodně těžká a je škoda, že jsem je neudržela pod 32 vteřin. I když si myslím, že by to stejně (na bronz) nestačilo. Ale to, jak se mi jelo první čtyři kola, vůbec jsem necítila bolest.

Bolest nohou, nebo tržné rány na stehnu, kterou jste si přivodila na konci prosince v přípravě?

Ne klasicky bolest z únavy, o zranění jsem v závodu ani nevěděla.

Byla jste překvapená, jak dobře se vám jelo?

Po pátku, kdy jsem měla jet tempo dvě nebo tři kola, a jela jsem je tak že v závodě bych byla tak dvacátá, to teďka bylo dobré.

Nelitujete, že s vámi v rozjížďce nejel někdo jiný než Kanaďanka Ivanie Blondinová, která nakonec neskončila ani v elitní desítce? Třeba by vám pomohla jet rychleji?

Je otázka, jak by to vypadalo, Ivanie dobře rozjíždí, jela se mnou dvě kola, ale pak jsem ji neviděla. Možná kdybychom jely s Ragne (Wiklundovou), jako na svěťácích, tak ta by to rozjela se mnou a pak by se vidělo. Ale já jsem hrozně ráda, jak to dopadlo, protože před dvěma dny jsem si nemyslela, že budu do desítky.

Vy vždycky přeháníte...

No tak já se trošku sesypala.

Trošku?

Prostě po tom, co mám letos za sebou, jsem si říkala, že už nemám možnost s nimi bojovat. Tak jsem hrozně ráda za to, jak to dopadlo. Sama sobě jsem ukázala, že to pořád jde.

V pátek jste říkala, že s jednou soupeřkou nechce jet. Prozradíte, se kterou?

S tou, co vyhrála (Nizozemka Schoutenová). Do rozhovoru vstoupí trenér Novák: Ale nakonec to byla škoda. Kdyby jela s kýmkoliv z těch první tří, tak to možná cinkne. To by bývalo na tu jeden a půl vteřinu stačilo. Měla jsi dnes smůlu na soupeřku.

Já měla štěstí, že mi to dneska jelo dobře.

Sama jste říkala, že nevíte, co čekat od dráhy. Jaká tedy byla?

Při závodě super. Led se měnil každým dnem. Třeba v pátek jsme jeli a praskalo to jako na rybníce. Bylo to hrozně měkké. Ve čtvrtek to zase bylo rychlé, že jsem jela tři dvoukola výborným tempem. Odhadnout rychlost, jakou máme jet, bylo hodně těžké.

Jaký dojem jste měla z atmosféry na stadionu? Dorazili vám fandit mj. hokejisti či krasobruslaři.

Bylo to bezvadné. S českým týmem jsem jela už v autobuse na dráhu. Věděla jsem, že tam budou, a musím říct, že byli naprosto skvělí. Jsem moc ráda, že jsem je tam viděla před startem, byla to obrovská podpora. Po závodech jsem jim šla zatleskat, protože v poslední zatáčce a kolech, když víte, že tam ti lidé jsou, tak i když to strašně bolí, postě musíte jet. Hned to úplně jinak působí.

Byl to váš desátý start na ZOH a jen jednou jste byla horší než čtvrtá. Slušná bilance, ne?

To jde. Já jsem fakt spokojená, I když možná hodně lidí čekalo, že teď budu smutná z toho, že to necinklo, jsem opravdu hrozně ráda. Fakt se mi jelo nádherně. Nemůžu říct, že bych úplně někde udělala chybu, že mi nevyšel krok. To se samozřejmě stává, ale prostě...

Prostě jsou soupeřky o trochu mladší.

Já jsem to takhle nechtěla říkat, ale je to tak. (směje se)

Jak těžké je vyrovnat se s očekáváním fanoušků, kteří od vás vždy čekají medaili, ať se děje, co se děje?

Občas je to hodně náročné. Když jdu na start, vím, že spousta lidí očekává, že medaili udělám. Že je to prakticky jistota. Sáblíková je na startu, tak bude mít placku. Nechci lidi zklamat, snažím se jet pro ně. Ale pro mě osobně je těžké s tím vnitřně bojovat, že já bych na to neměla. Že bych sama za sebe odešla.

Zafungovalo na vás opět kouzlo startu pod pěti olympijskými kruhy?

Zafungovalo. Když jsem do Pekingu jela, říkala jsem si, že je to pátá olympiáda a už mě nic nemůže překvapit. Že když sem přijedu, už to pro mě nebude mít takový nádech, že to budu brát jako normální závod. Jako vždycky jsem se ale mýlila. Přijela jsem do vesnice a viděla olympijské kruhy, modré barvy, nápis na našem ubytování... A bylo to zpátky. Ať si říká, kdo chce, co chce, olympiáda je speciální.

Může vám před pětkou, kde vám jsou dávány větší šance na medaili, pomoct pět volných dnů?

Uvidíme. Oproti včerejšku jsem se dnes cítila skvěle, už od rána. Petr (trenér Novák) může potvrdit, že jsem měla úplně jinou náladu. Ale uvidíme, jak to bude vypadat za pět dnů.