Článek
PEKING (od našeho zpravodaje) – Devětadvacetiletá běžkyně na lyžích věří, že ještě na svých třetích hrách neřekla poslední slovo, když si věří i na závěrečnou třicítku volně.
Kateřina Janatová trať označila za nejtěžší desítku, jakou kdy jela. Co vy?
I všechny svěťákové tratě jsou těžké. Kopce jsou tu sice dlouhé, ale když na to máte a vydržíte se silami, můžete jet krásnou klasiku. Když není zafoukaná stopa jako dnes. Nerozjela jsem nějaké velké tempo, že by mi mělo docházet. Nějaká krize byla, vítr nám to ztěžoval, musíte si pak hodně rozmýšlet, jestli ze stopy vystoupíte, nebo ne.
Na desítku jste se sem těšila nejvíc?
Když jsem trénovala v Česku, byla jsem na tom v klasice mnohem lépe než v bruslení, tak jsem se na ni těšila. Ale při skiatlonu tady jsem se cítila líp ve skejtové části. Tak jsem hrozně zvědavá i na závěrečnou třicítku. Tam budu startovat ze zadnějších pozic, prvních pět kilometrů bude vyčerpávajících, jak se pokusíme cpát dopředu. Kdyby vyšla první dvacítka, byla bych opravdu hodně šťastná. Ve třicítce si řeknu OK, to je takový můj standard.
Na desítce jste byla přesně třicátá, berete takový výsledek?
Velký výsledek to není, ale když si vezmu, že jsem sezonu začínala opět se zraněním, když jsem si utrhla křížový vaz v koleni a jezdím bez něj, návrat byl složitější. Zase se lížete z nuly mezi světovou špičku, moc to psychice nepřidá.
Koukáte ještě směrem k další olympiádě?
To už mi bude přes třicet, nechávám to sezonu po sezoně. I když výsledky teď nejsou nejlepší, sport se mi líbí a chtěla bych ho na vrcholové úrovni dělat dál a ukázat, že ještě někam patřím.
Výborný start sezony zaznamenal váš bratr Michal, jdete si tu občas zafandit?
Závodíme po sobě a druhý den máme volno nebo volnější trénink. A závody jsou objektivně těžké, takže jsme spíš ve vesnici, než že bychom něco podnikali.
Letos byste si spolu mohli zajet i smíšenou štafetu, novinku ve Světovém poháru.
To by mě lákalo, konečně by se běžecké lyžování někam posunulo. Když víme, že první svěťák je v Kuusamu, druhý v Lillehammeru, zase stejné tratě, je to pro závodníky nezáživné. Když se lehce změní program a disciplíny, lyžování to jen prospěje.
