Článek
Peking (od našeho zpravodaje) - Když Krčmář přišel mezi novináře, organizátoři začínali vyklízet areál Národního biatlonového centra v Čang-ťia-kchou, ale vítr odfukující plachty jim práci dost komplikoval.
I prokřehlý Krčmář se klepal zimou. „Takovou jsem zažil jen, když jsem se vloni na jaře otužoval v jablonecké přehradě," pousmál se, ale pak už se s vážnou tváří pustil do hodnocení.
Optikou minulých her, kde skončil druhý ve sprintu a sedmý ve vytrvalostním závodě, nemohlo být úplně pozitivní. „Když si řeknete, že jste šestnáctý na olympiádě, nezní to úplně zle. Na druhou stranu to není výsledek, za který bych se plácal po ramenou," přemítal jednatřicetiletý Krčmář.
V posledním masáku před olympiádou byl sedmý, na startu sezony byl čtvrtý při stíhačce v Östersundu. Na olympiádě se tak vysoko nedostal.
„Medaile byla letos hodně vzdálená, opak si nebudeme nalhávat. Ale desítka byla určitě hratelná, na to výkonnost mám. Měl jsem k ní nakročeno ve sprintu, stíhačce i masáku, ale bohužel jsem to nikdy nedotáhl do konce. To jsou takové kaňky," mrzelo 31letého Krčmáře po jeho třetí olympiádě. „Nebudu se hroutit a říkat, že jsem zklamal. Ale nebudu se mlátit do hrudi, že se mi to tu povedlo," líčil.
Zůstává jasnou mužskou jedničkou, ze zbytku mužského týmu zaslouží pochvalu za nebojácnou premiéru pod pěti kruhy snad jen Mikuláš Karlík. „Ale jako kluci máme mladý tým, který takové závody potřebuje, aby mohl v budoucnu uspět," věřil Krčmář a běžel se schovat do tepla šaten.
„Všichni už se těšíme na rodiny. A na teplo. Od 27. ledna tu chodíme každý den do mínus patnácti, to unavuje. Ale nefňukám, všichni to měli stejné, jen říkám, že se těším," dodal.