Článek
Na ten pohled do e-mailové schránky jen pár hodin po příletu do Pekingu budu dlouho vzpomínat. „Byl jste označen jako blízký kontakt, příštích sedm dnů budete žít a pracovat podle následujících opatření..."
Zpropadeně. Do dějiště olympijských her jsem už tak přiletěl kvůli nákaze covidem o šest dnů později, a teď další týden komplikací? Při praktickém střetu s mým dočasným režimem se mi ale nakonec často vracela myšlenku na Kafkův Proces a absurdní řízení proti Josefu K.
Musel jsem sice vystrnadit kolegu do jiného pokoje, nesměl jsem do hotelové jídelny ani do společné novinářské dopravy. Současně jsem ale nepřišel o přístup na žádná sportoviště (včetně jídelny) ani novinářských mixzón k pořízení rozhovorů se závodníky. Navíc jsem dostal kredit na jízdy taxíkem, což ve finále spoustu situací zjednodušilo. A cesta mimo Peking? Zařízení výjezdu na skeleton mi sice zabralo půl dne, ve výsledku jsem ale dostal svůj soukromý minibus s výrazným označením „Pozor, blízký kontakt" a jelo se.
Trápením nakonec bylo jen trefit se dvakrát denně do vymezeného časového okna na PCR test. Včera ráno mi při testování paní ve skafandru optimisticky sdělila, že už jsem zase normální. Přišel čas začít se modlit, aby série negativních testů vydržela až do okamžiku, kdy v pondělí nasedneme do letadla směr Praha.
