Článek
V původní nominaci jste chyběl, nakonec ale 2. února do Pekingu přece jen odlétáte. Byl byste hodně zklamaný, pokud byste se na soupisku nakonec nedostal?
Chvilku asi jo. Jasně si uvědomuju, že jsem náhradník, ale může se stát cokoliv. Hlavně když sleduju, jak rostou počty nakažených. Samozřejmě nikomu nic zlého nepřeju, ale rád bych si na olympiádě zahrál, když už tam jedu. Budu připraven naskočit, když by mě národní tým potřeboval a víc neovlivním.
Jak dlouho jste přemýšlel, jestli tuto nejistou pozici přijmete?
Ani minutu. Hned jsem Petru Nedvědovi do telefonu na tu nabídku kývnul. Kdybych odmítl, litoval bych toho. Udělal bych si hodně negativní reklamu, možná i do budoucna zavřel dveře do reprezentace. A hlavně bych se na sebe nemohl podívat. Olympiáda se prostě neodmítá. Vždycky to byl společně s NHL vždycky můj největší sen.
Na světový šampionát Rize jste loni v květnu letěl v podobné roli. Naskočil jste tam ale hned do druhého zápasu a nakonec jich odehrál pět.
V Rize mi to vyšlo krásně. Teď to bude jedna velká neznámá. Ale i tak se moc těším, přestože moc netuším, jak bude náš náhradnický život v Pekingu vypadat, dostávají se k mně různé informace. Měli bychom s týmem pouze trénovat, ale nechtěl bych na největší sportovní akci zůstat jen zavřený v hotelu. Doufám, že nám dovolí navštívit i olympijskou vesnici, když už musíme bydlet mimo ni.
Pomůže vám po psychické stránce, že se aktuálně Pardubicím daří a máte na kontě už sedm výher v řadě?
Asi trochu jo. Spoluhráči mi ale budou ty tři týdny chybět, atmosféra v kabině je při takové fazóně skvělá. V novém roce jsme ještě neprohráli, obzvlášť čtvrteční obrat z 0:2 v Plzni je hodně cenný. V předchozích šesti zápasech jsme tam pokaždé prohráli, takže prolomení téhle série se počítá. V tabulce hlavně chceme udržet top čtyřku, to je základní cíl. Ale koukáme i před sebe, na první místo.
Při minulém extraligovém ročníku jste prožil průlomovou sezonu, na kterou se snažíte navázat. Zatím máte na kontě 22 bodů za jedenáct branek a stejný počet asistencí. Jak jste spokojen?
Podle mě to není špatné. Už na sebe cítím trochu tlak, že se ode mne očekávají body. Ale jdu do každého zápasu na maximum, nechci se za nic schovávat. Už nejsem junior, musím být zocelený a chci být na ledě v důležitých momentech.
Pomohly vám v tomto směru i dvě sezony v zámořském Waterloo, kam jste v sedmnácti zamířil?
Rozhodně toho nelituju, zvolil jsem dobře. Posunul jsem se tam po všech stránkách. Nejen jako hokejista, ale i jako člověk. Poprvé jsem byl daleko od rodiny. Naučil jsem se starat sám o sebe. Prát si, vařit a uklízet.
Potom jste se ale vrátil do domovských Pardubic. Neláká vás další výzva v zahraničí?
Pardubice jsou moje srdcovka, mám tu rodinu i spoustu kamarádů. Ale když se naskytne možnost znovu hrát někde v zámoří, určitě po ní skočím. Chci se porvat o NHL, je to můj cíl. Jsem ve věku, kdy ještě můžu hokeji dát úplně všechno. Nemusím se starat se o děti, dům a další takové věci, které mě třeba za pár let potkají. Tak se chci dostat hokejově co nejdál.
