Článek
PEKING (Od našeho zpravodaje) - „Je to bronz, ale má cenu zlata," poznamenal Novák se šťastně unaveným úsměvem na tváři po skončení bojů ve futuristické hale Ledová stuha. V jeho očích se ale zřetelně odrážely všechny těžkosti, které musela úspěšná dvojka na cestě k dalšímu úspěchu překonat. Sáblíkové zdravotní trable na startu olympijské sezony, na přelomu roku nečekané řezné zranění od brusle a nakonec další tuze špatný los závodu.
„Když jsem losování viděl, tak mě omejvali, a Martinu taky. Bylo to úplně stejné jako na tři kilometry," mračil se Novák nad faktem, že jeho svěřenkyni připadla znovu výrazně slabší soupeřka. A dopředu tak bylo jasné, že si Sáblíková v páru s Japonkou Ošigiriovou bude muset vybojovat závod úplně sama. „Nemohla se s tím vůbec srovnat a myslela, že je po medaili. Ale nějak jsme to zvládli," krčil rameny 73letý kouč.
Atmosféra v apartmánu rychlobruslařů se nicméně dala krájet. „Myslím, že to pro Petra a celé okolí bylo těžké. S Niky (Nikolou Zdráhalovou) jsme se dokonce začaly dohadovat. Ona mě přesvědčovala, že to bude dobré, já ji, že to bude špatné. Klasika. Bylo to hodně náročné," přiznala už s uvolněným smíchem Sáblíková.
Na nepřízeň osudu dokázala najít tu nejlepší odpověď a od startu krájela pekingský led s energií sobě vlastní. „Když jsem viděl, že jede kola pořád stejně za 32,6 sekundy a viděl jsem její techniku, tak jsem jí tleskal. To už jsem dlouho neudělal, ale tentokrát ano. A tak věděla, že šance na medaili je. Kromě jednoho výsledku v Inzellu, kdy jela asi o pět vteřin rychleji, je to pro ní jeden z nejrychlejších časů na nízko položené dráze," podotkl Novák.
Sáblíkovou přitom ve vypjatém závodě hnala i skrytá motivace. „Brácha bude mít v dubnu syna. A když jsme spolu ještě před závodem mluvili, tak mi řekl, že musím jet pro toho malého. Že to nesmím vzdát, že musí mít bojovnost po mně. A na to jsem myslela každé kolo, když už jsem nemohla," říkala se zvlhlýma očima po splnění těžkého úkolu.
