Článek
PEKING (Od našeho zpravodaje) - „Takže první vítězství pro mě bylo už to, že jsem tady mohl startovat," přiznával po sprintu, kde by za standardních okolností určitě pomýšlel výše než na 58. příčku.
Zrovna se vrátil z posledního předolympijského Světového poháru v Anterselvě, večer doma usnul, když mu zavolal trenér Ondřej Rybář: „Vyšel ti pozitivní test na covid."
Václavík chvíli zadoufal, že se mu to jen zdálo. „Pak jsem si řekl, že to je v pytli a modlil se, aby nikdo z dalších kluků nebyl taky. Jeli jsme spolu z Itálie autem, samozřejmě jsme se chránili, ale nikdy nevíte," líčil Václavík, který tuší, že se nakazil na italském hotelu.
Cítil se dobře, jen lehce unavený. Jenže testy mu stále ukazovaly nepříznivé hodnoty a vracely se mu vzpomínky na minulý rok, kdy rovněž kvůli covidu přišel o mistrovství světa.
„První dny jsem věřil, že to teď bude dobré. Ale pak jsem viděl případy, kdy tam po několika negativních testech začala být opět pozitivita a už jsem začínal být trochu skeptický," přiznával. K cestě do Číny totiž potřeboval pět negativních testů v řadě.
Když už konečně v pondělí nasedl do letadla směr Peking a chtěl se připojit k týmu, přišla další jobovka. V letadle měl místo nedaleko snowboardkrosaře Radka Housera, jenž měl po příletu pozitivní test, a Václavík zase musel od týmu jako takzvaný blízký kontakt.
„Přitom jak bylo skoro prázdné letadlo, šel jsem si sednout jinam, ale to už nezajímalo," líčí. Nyní nemůže do olympijské jídelny, na masáže, do areálu se dopravuje speciálním autem, převléká se ve vlastní kabince. Týdenní speciální režim mu vyprší v úterý, kdy se jede mužská štafeta, pro něj poslední závod. „Musím to vydržet a pak letím domů," hořce se pousmál.