Článek
Martina Sáblíková měla na své vedlejší trati na dosah sedmou olympijskou medaili, nakonec se ale musela smířit s nepopulárním čtvrtým místem. A podle její bývalé reprezentační kolegyně mohl do osudu závodu promluvit i los soupeřky, Kanaďanky Ivanie Blondinové.
„Rozjížďky trojky jsem poctivě studovala. Myslela jsem, že to je pro Martinu dobrý los, ale Kanaďanka bohužel v průběhu závodu začala zpomalovat. A to pro Martinu byla nevýhoda, neměla vedle sebe soupeřku, se kterou by se mohla tahat o vítězství. Poslední dva páry byly naopak vyrovnanější, jely spolu a jejich výkon byl nakonec velmi dobrý," hodnotila Erbanová v živém vstupu ze Švédska, kde má hokejové angažmá.
Co vlastně znamená odstup 1,7 sekundy, který Sáblíkovou dělil od medaile? „V dnešním rychlobruslení je to poměrně hodně. Martina závod rozjela dobře, na konci to ale bohužel nestačilo. Jela ten závěr sama, chyběl někdo, kdo by ji trochu potáhnul. Určitě to byla jedna z věcí, která závod hodně ovlivnila," říkala devětadvacetiletá rodačka z Vrchlabí.
Erbanová v Krkonoších s hokejem jako desetiletá začínala, pak se k němu obloukem po ukončení rychlobruslařské dráhy vrátila a své kolegyně z reprezentace sleduje stejně bedlivě jako dění na ledovém oválu.
„Musím říct, že v utkání se Švédskem se mi nejvíc líbil vstup do zápasu. Holky se snažily dodržovat věci ze systému, který dobře znám. Třeba snaha o opětovné získání kotouče po jeho ztrátě. To holkám pěkně šlo a zaslouženě vyhrály," doplnila Erbanová.