Článek
PEKING (od našeho zpravodaje) – Naznačil to pátým místem v jednom z tréninkových skoků i postupem z kvalifikace na 19. místě. Závod na středním můstku je na programu v neděli v pravé poledne SEČ.
Suverénně zvládnutá kvalifikace vás potěšila?
Byl to spíše tréninkový skok, tak jsem to bral. Říkal jsem si, že tři lidi bych měl porazit (v kvalifikaci startovalo 53 skokanů – pozn. red.). V tom počasí je to loterie, někdo má odpočet 16 bodů a vítr tam není, jindy naopak. V neděli už má být počasí lepší, tak snad to bude dobré.
Už tréninky vás povzbudily, když jste se dokázal měřit se špičkou?
Určitě mě povzbudily a pevně doufám, že na ně navážu i v závodě. Konkurence je velká, ale já se těším. Můstek se mi líbí, v pátek na mě vyběhlo, že mám přesně dvanáct měsíců od operace, tak jsem měl takové výročí. Jsem šťastný, že tu můžu být a závodit.
Český skokan na lyžích Roman Koudelka v kvalifikaci na olympijský závod na středním můstku.
Jaké pro vás byly týdny po návratu do skokanského seriálu?
Ze začátku to bylo hodně nervózní, vůbec ne uvolněné. I když Vasja (trenér Bajc) říkal, že ty tréninkové skoky byly lepší, já to tak necítil. Pak mi pomohlo, že jsme poslední závodní víkend vynechali a jeli do Planice, kde jsem pět dnů skákal a myslím, že velice slušně. Kdybych na to navázal, věřím, že z toho bude pěkný výsledek.
Koleno se ještě občas ozve?
Ozve se hodně, i tady ho cítím dost. Poslední dva týdny před olympiádou se skoro pořád skákalo, dopady na to nejsou ideální, pak když jsme letěli letadlem, byly nohy skrčené. Ale není to nic, co by mě limitovalo na můstku, tam není problém, koleno necítím vůbec. Spíš, když se ráno vzbudím, vstanu, nebo se jdu protáhnout, tak ho lehce cítím.
Jak psychiku ovlivňuje covidová situace? Do Pekingu nemohl odletět trenér Bajc, v izolaci je po pozitivním testu váš kolega Viktor Polášek...
Samozřejmě se člověk bojí. Pevně věřím, že když jsme prošli prvními testy tady, tak to bude snad dobré. Ale nervózní jsem, každé den ráno jdeme na testy, čeká se do večera, co bude. Doufám, že to tu zvládneme, a hlavně, že Viktor se k nám připojí a bude moct závodit na velkém můstku.
S trenérem Bajcem jste ve spojení?
Máme skupinu přes whatsapp, tak to komentuje. Říká mi, abych nebyl nervózní, ať si to užiju a nevyvíjím na sebe tlak, protože co jsem dokázal za poslední čtyři měsíce, bylo neuvěřitelné. A říkal, že ať to tady vyjde, jak vyjde, jsem malý vítěz. To mě potěšilo.
I ve 32 letech s vašimi zkušenostmi býváte nervózní?
Bývám snad víc a víc. (úsměv) Ale je to ta zdravá nervozita, bez které by to nešlo. Když skáču a nejsem vůbec nervózní, tak jsou výsledky strašně špatné. Nervozitu potřebuju, ale ne takovou, která by mě svazovala. Tady to zatím drží v dobré rovině a těším se na závod.
Před cestou do Pekingu jste se trochu stáhl do ústraní, chtěl jste se soustředit závody?
Spíš jsem se snažil čas doma využít s rodinou. Snažil jsem se mobil zahodit, protože zaprvé by manželka nebyla nadšená, kdybych měl mobil pořád u sebe, stačilo vyplňovat ty olympijské aplikace. A cítil jsem, že s nimi delší dobu nebudu, tak jsem chtěl každou vteřinu doma věnovat rodině a neřešit věci kolem.
