Klučina s košíkem všechny udivuje. Kdo je 17letý Slafkovský, jemuž v kariéře pomohlo i Česko?

192 centimetrů vysoký a téměř metrák vážící levý křídelník svými výkony šokuje všechny. I kanadského trenéra Slováků Craiga Ramsayho. „Na rovinu přiznávám, že mě v Pekingu svou hrou ohromil. Navzdory své výšce má nejen rychlé nohy, ale i šikovné ruce. Když jsem ho na olympiádu bral, říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby dal aspoň jeden gól. No a on jich už teď má pět," kroutí hlavou Ramsay.

Na svůj věk je Slafkovský až neuvěřitelně zdravě sebevědomý, nebojí se vzít zodpovědnost na sebe, což ukázal ve čtvrtfinále proti USA před svým gólem drzou narážečkou o branku soupeře. „Loni na MS mu rychlá střelba chyběla, ale evidentně na ni zapracoval. Je obrovsky silný na puku a všechno sází na bránu," říká slovenský asistent trenéra Andrej Podkonický.

Že Slovensku ve Slafkovském roste obrovský talent, bylo jasné už od jeho útlého dětství. Zlom nastal ve 14 letech, když se s rodiči dohodl na odchodu do zahraničí. Už tehdy cílevědomý košický rodák zjistil, že doma by se nemohl hokejově rozvíjet dle svých představ.

A tak zamířil do akademie Salcburku, proslulé svým vynikajícím zázemím a tréninkovými podmínky. Jenže rakousko- maďarské lize chyběla úroveň, takže po třech měsících v posledním ročníku základní školy kývl na nabídku z Hradce Králové. S jeho dorostem získal bronz, v 29 zápasech zapsal 56 bodů. Najednou se skauti začali předhánět s nabídkami, Slafkovský si v roce 2019 - v 16 letech - vybral tu od TPS Turku. Vsadil na severskou cestu, tak jako David Pastrňák, který ve stejném věku zamířil do Švédska.

Věkově sice Slafkovský stále spadal mezi dorostence, jenže ty svou kvalitou převyšoval, takže se posunul mezi juniory. A v této sezoně už dokonce stabilně nestupuje v mužské nejvyšší finské lize. „Kdyby stále hrál jen juniorku, nezlepšoval by se tak rychle. Jenže mezi chlapy si rychle zvykl, přesun mezi ně mu jenom pomohl. Na šampionátu dvacítek se mu sice nedařilo, v Pekingu ale nemá sebemenší problém," chválí Podkonický.

Slafkovský navíc díky finskému angažmá dospěl nejen hokejově. Bez rodičů se na severu Evropy musel naučit postarat sám o sebe. Už zvládá si sám vařit a prát. Sám přiznává, že mu to do dalšího života jenom pomohlo.

Na letošním draftu NHL bude žádaným zbožím. Skauti mají za takřka jisté, že nebude chybět v první pětce. Někteří mluví ještě o vyšších pozicích. S tím ale teď za Slafkovským nechoďte.

„Neřeším to. Teď hlavně ať se domů na Slovensko vrátíme s medailí," řekl před pátečním semifinále s Finskem. „Snili jsme o tom, že můžeme dojít daleko. Věděli jsme, že to bude strašně těžké, ale sen se stal realitou," raduje se talent, na něhož teď spoléhá celé Slovensko.

„Jsem strašně šťastný, že mám takovou formu. Nikdy bych to nečekal. Od trenéra jsem ale dostal velkou důvěru a snažím se využít každou šanci. Chci být týmu prospěšný. Snad jsou na nás doma fanoušci doma hrdí," uvažoval Slafkovský.