Článek
Jak vypadají vaše preventivní opatření?
Už týden zůstávám zavřený na hotelu, chodím z něj jen na halu a zpátky. Dorazil jsem na kemp úplně první a okamžitě omezil kontakt s lidmi. Dokud se kluci ještě mohli vracet za rodinami, tak já nejel ani domů do Šilheřovic a teď dokonce musí táta do Prahy vlakem, aby mi tady vyzvedl auto. Pro olympijský sen každý něco obětuje.
U vás by ale reinfekce hrozit nemusela, přesto jste tolik opatrný?
Samozřejmě slýchávám, že když člověk omikron nedávno měl, tak už by se neměl znovu nakazit. Ale úplně na to nevěřím a chci mít čisté svědomí. V klubu jsme měli kluka, který byl dvanáct dní v izolaci, vrátil se s dvěma negativními testy, trénoval pět dní a poté, když nás testovali před zápasům, tak byl opět pozitivní a šel zpátky do karantény.
Není to celé až schizoidní situace?
Negativní test znamená pozitivní náladu, denně se za něj modlím. Nedá se nic plánovat, pořád každý z nás může dopadnout všelijak. Navíc když jsem nemoc prodělal, tak potřebuji pět negativních testů za sebou, abych mohl nastoupit do letadla směr Čína.
Takže nervózní atmosféra?
Trochu jo. Už jsem si říkal, že na sto procent uvěřím, až budu sedět na pokoji v olympijské vesnici, do té doby se může stát cokoli. Babička už ale někde vyčetla, že v Pekingu máme dostávat vakuované jídlo a že nás mají obsluhovat roboti.
Očekával jste, že vaše jméno zazní při oznámení nominace?
Hrál jsem na mistrovství světa v Rize, daří se mi v Nižněkamsku, kde mě kluci perfektně přijali, tak jsem věřil, že nějaká šance dostat se na olympiádu pro mě snad existuje. Ale nebylo to tak, že bych si sedl k televizi s tím, že když nemůžou jet kluci z NHL, tak já určitě letět musím. Když to skutečně vyšlo, byl jsem hodně šťastný.
Poslední zápas KHL před onemocněním jste hrál 3. ledna. Neobáváte se po dlouhé absenci na ledě vypadnutí z hokejového rytmu?
Když jsem v Rusku konečně mohl vyjít z karantény, tak to vypadalo, že bych stihl s Nižněkamskem ještě tři ligové zápasy, jenže soutěž nám přerušili o týden dřív. Byl jsem tedy vážně šťastný, že nám trenéři umožnili připravovat se i v pár lidech v O2 areně a já tak dostávám možnost dostat se na ledě zase do zápřahu.
Jak pojímáte tréninky v takhle omezeném počtu?
Týmovou taktiku moc dělat nemůžeme, ale snažím se na sobě hodně dělat individuálně, aby nenastal nějaký pokles formy. V národním týmu přijmu jakoukoli pozici. Rozhodně nejsem typ, který by se cítil nějak uražený nebo kopal kolem sebe, že nemám dost minut ve hře.
