Článek
Peking (od našeho zpravodaje) - Útěchou pro něj může být aspoň těsný postup do pátečního závodu s hromadným startem.
Podmínky v mužské stíhačce byly chvílemi extrémní, jak jste se s nimi popasoval?
Neuvěřitelné. Bylo to jako biatlonová válka. Vzpomínám, jestli jsem někdy zažil těžší závod, co se týče podmínek, změny větru na střelnici, nadmořské výšky... Náročné se vším všudy.
Co vám dělalo největší potíže?
Asi trať. Nebyla tam pasáž, kde by to nějak odjíždělo. Byly tam obrovské rozdíly v materiálu, někomu to jelo z kopce a někomu ne. Pod nohama to nebylo tvrdé, taková směsice.
Ženy si v závodě před vámi stěžovaly i na mráz.
V tom jsem byl relativně v pohodě, na zimu jsem se připravoval a nepodcenil ji. Nejvíc mě mrzí vítr na první stojce, který jsem chytil. Tam jsem nechal čas, a ještě čtyři chyby. Přišel totální poryv. Tam se mi zhatil závod. Po ležkách to bylo super, splnil jsem, co jsem chtěl, ale stojky jsem nezvládl.
Na třetí střelbu jste přijížděl jako dvanáctý, mělo smysl čekat na lepší podmínky?
Bylo těžké vyhodnotit, jestli čekat, nebo střílet. Chvilku jsem čekal, ale neustávalo to, tak jsem zkusil střílet a nepadalo to. Hlásili mi, že všechno byly půlcentimetrové rány vpravo, nebyly daleko. Mrzí mě to. Zrovna na olympiádě takový závod, to je škoda. Bylo to o štěstí, a to si závody na velkých akcích nezaslouží.
Michala Krčmáře ve stíhačce zradila střelba.
Bylo by férovější závod odložit na další den?
To je těžký, na nástřelu to bylo férové, vítr se zvedl se startem. To bych nedával za vinu rozhodčím, těžko mohli reagovat. Ani nechci říkat, že kdo dal deska nulu, měl štěstí. Určitě je tam i velká dávka umu a štěstí přeje připraveným.
Michal Krčmář se nakonec probojoval do pátečního závodu s hromadným startem.
Registroval jste před startem kolaps Norky Tandrevoldové v ženské stíhačce?
Viděl jsem to a říkal si, že tohle zrovna nechcete před startem vidět, moc vám to nepřidá. Je to vyústění toho, kde závodíme a jak náročný ten program je.
