Hvězdy her? Norský fenomén, ruský rychlík i nizozemská šampionka

Dosud žádný biatlonista nepřivezl ze zimních olympijských her více než čtyři medaile. V Pekingu se to povedlo hned třem. Ženám vládla Marte Olsbuová Röiselandová s pěti kovy, z toho třemi zlatými. Stejný počet medailí získal i Francouz Quentin Fillon Maillet. Ale tu nejzářivější sbírku z Pekingu si přibalil mezi zavazadla devětadvacetiletý Johannes Thingnes Boe.

V Čang-ťia-kchou nastoupil do šesti závodů a po čtyřech poslouchal se zlatem na krku norskou hymnu. Ve vytrvalostním závodě byl navíc bronzový, jen ve stíhačce „až" pátý, což byl jeho nejhorší výsledek na hrách... Čtyři zlaté z jedné olympiády přivezl dosud jen Boeův fenomenální předchůdce Ole Einar Björndalen ze Salt Lake City 2002, tehdy musel vyhrát všechny závody, protože v programu ještě nebyla smíšená štafeta a závod s hromadným startem.

„Hlavní bylo si nepouštět do hlavy myšlenky na únavu, podmínky, ani na to, jak už se těším na volno," popsal svůj recept vítěz posledních tří velkých křištálových glóbů.

Boe s Röiselandovou a běžkyní na lyžích Therese Johaugovou mají největší zásluhu na tom, že Norsko trhlo se šestnácti zlaty i absolutní rekord v počtu vavřínů na jedněch hrách. „Jsem pyšný, že jsem byl u toho, když naše země psala historii," vyznal se Boe.

A končit nehodlá, už dříve si jako milník vytyčil příští hry v Cortině d´Ampezzo, přesněji v Anterselvě, kde proběhnou biatlonové soutěže. „Myslím, že to bude skvělá olympiáda. Mně po té sezoně bude 33 let, to je ideální čas na důchod," naplánoval si.

O králi běžecké stopy na hrách v Pekingu není pochyb. Rus Alexander Bolšunov si v pětadvaceti letech zajistil vstupenku do klubu legend, pět startů zhmotnil v pět medailí a třikrát si na krk pověsil tu nejcennější.

„Opravdu pět?" smál se Bolšunov po sobotním triumfu v závěrečném závodu a z legrace začal počítat na prstech. „Pět medailí a z toho tři zlaté jsou pro mě něco neuvěřitelného. Před sezonou jsem si vytyčil cíl vyhrát tady dvě. A mám ještě o jednu navíc. Jsem nepředstavitelně šťastný, totálně utopený v emocích. Vždyť mám medaili z každého závodu, do kterého jsem tady nastoupil," rozplýval se.

Zlaté ambice měl přitom již před čtyřmi lety v Pchjongčchangu, nakonec ale po své olympijské premiéře odjížděl se sbírkou tří stříbrných a jedné bronzové medaile. „Při hrách v Koreji byl předpoklad, že bych na jedno zlato myslet mohl. Kvůli nedostatku zkušeností se to ale nepovedlo. A zpětně mohu říct, že to bylo dobře, protože jsem měl postaráno o motivaci," říkal v závěru her v Pekingu.

Bolšunov ukázal konkurenci svou extratřídu hned v úvodním skiatlonu, poté bral stříbro na klasické patnáctce a zlato ve štafetě na 4x10 km. V týmovém sprintu získal spolu s Alexandrem Těrentěvem bronz a medailovou sklizeň uzavřel zlatem ve zkráceném maratonu. „Je to sen? Nemůže to být sen, protože tohle se tu skutečně stalo!" vyprávěl nepolapitelný ruský rychlík.

Vítej doma, zlatý hattricku. S okřídlenou hokejovou hláškou na rtech mohla z Pekingu odlétat nizozemská rychlobruslařka Irene Schoutenová. Devětadvacetiletá závodnice v uplynulých dvou týdnech ovládla v atraktivních kulisách haly Ledová stuha závody na 3000 i 5000 metrů, závod s hromadným startem a navrch přidala bronz v týmové stíhačce.

Dosud měla v olympijské sbírce jen bronz z „masáku" na hrách v Pchjongčchangu, do Pekingu ale Schoutenová přijížděla jako horká favoritka delších tratí. Jak ale sama později přiznala, necítila se v roli jasné medailové adeptky vůbec komfortně.

„Tlak byl obrovský. Nejen z Nizozemska, ale vytvářela jsem ho i sama na sebe. Ráno před prvním závodem mi běželo hlavou, že jsem možná jezdila během sezony zbytečně dobře. Pořád jsem si ale opakovala, že do toho budu standardně šlapat a nějak to dopadne," líčila Schoutenová.

Hned první závod na 3000 metrů ale přinesl hvězdě ledových oválů potvrzení, že do Pekingu přivezla formu jako hrom. Suverénním triumfem navíc po 20 letech připravila Claudii Pechsteinovou o olympijský rekord a za pět dnů zopakovala stejný scénář na pěti kilometrech. A pak ještě jednou - v závodu s hromadným startem.

„Chtěla jsem, abych se po těchto hrách mohla nazývat olympijskou šampionkou. A teď na sebe můžu volat třikrát. To je prostě sen. I když jsem se ho neopovažovala ani vyslovit," smála se po posledním zlatém závodu.