Článek
Peking (od našeho zpravodaje) - Trenér českých hokejistek Tomáš Pacina po prohře s Japonskem 2:3 po nájezdech, která pro čtvrtfinále postavila do cesty super favoritky USA, neskrýval rozčarování.
Jak jste tedy duel s Japonkami viděl?
Je to pořád stejné. Trápíme se. Hrajeme složitě. Koncovka neuvěřitelně vázne. Už to ani není smůla. Připadá mi, jako bychom ty góly ani nechtěli dávat. V zápasech jasně dominujeme, ale stojí nás strašné úsilí, abychom vyhráli.
Alespoň s přístupem jste byl spokojenější, než v pondělí proti Dánkám?
Ani ne, v tomto ohledu jsme byli jen o maličko lepší. Trápíme se s koncovkou, ve které nám chybí zabijácký instinkt. Nepředvádíme to, na co máme. Nasazení neschází, ale holky nejsou dost uvolněné.
České hokejistky Denisa Křížová a Tereza Vanišová oslavují gól proti Japonsku.
Máte vysvětlení, proč působí zabrzděným dojmem?
Vysvětlení nemám. Kdybych ho měl, už jsme to vyřešili. Měli jsme mítinky, mysleli jsme si, že jsme ty věci pojmenovali. Co se ale týče naší týmové atmosféry, je to, jak správně říkáte, zabrzděné. Budeme muset přijít na to, proč.
Záblesky umění přitom hráčky ukazují. Jenže chybí konzistence.
Velice správný postřeh. Máme velký problém udržet v zápase takzvané momentum. Jedna lajna má výborné střídání, ale ostatní nenavážou. Je to pořád nahoru dolů. Měli jsme třikrát obrovskou převahu a vytvořili si obrovské šance, ale v tu chvíli jsme šli do oslabení. Nekázeň v důležitých chvílích nám sabotuje naše snažení.
Navíc si nepomůžete přesilovkou. Na turnaji jste nevyužili jedinou ze 17...
Stejně jako při hře pěti proti pěti máme spoustu vyložených možností, ale nemáme koncovku. Dneska bylo tolik volného místa, když se holky dostaly samy před branku... Líp už to připravit nejde.
Byl zlomovým momentem neproměněný sólový únik Vanišové v 55. minutě po návratu z trestné lavice?
Takových momentů bylo tolik! Těžko vybrat jeden. Poslední dva zápasy se mi hlavně nelíbilo, že je z družstva cítit těžkopádnost a všechno nám dlouho trvá.
Česká hokejistka Natálie Mlýnková se raduje z vyrovnávací branky proti Japonsku.
Nevycházejí vám ani vhazování...
Buly je ten stejný problém jako koncovka. Oboje je čistě mentální záležitost, nemá to s dovednostmi nic společného. Na mistrovství světa jsme měli úspěšnost přes šedesát procent, teď jasně prohráváme všechno. Holky nejsou mentálně nastavené na souboj. Budeme muset do týmu zasáhnout drastičtěji, protože zatím nereagují na to, co jim říkám.
Myslel jste během samostatných nájezdů na to, že vítěz se ve čtvrtfinále vyhne USA?
Vůbec. Nenapadlo mě to, nevěděl jsem to.
Mrzí zpětně o to víc prohra s Dánskem? Nebýt jí, Američanky byste ve čtvrtfinále neměli.
Já to takhle nevidím. Nevím, co má osud za lubem. Nemyslím si, že kdybychom hráli s Finskem, bylo by to nějak jiné. Na papíře by to samozřejmě bylo lehčí, ale momentálně je pro nás těžký každý zápas. My hlavně musíme vyřešit náš tým.
Jak?
Být daleko lépe připravené, chtít hrát hokej, chtít dávat góly a vyhrávat souboje. Snaha byla určitě větší než proti Dánsku, ale nelíbí se mi to. Tohle není náš tým, na co já jsem zvyklý z šampionátu a kvalifikace. Opravdu jsme zabrzděné, Jako by tam byla zatažená brzda.
Mohla by vám proti USA vyhovovat role outsidera?
Je to možné, ale nevím. V téhle situaci jsme nikdy nebyli. S Amerikou ani Kanadou jsme ještě nikdy nehráli. Ale jo, věřím, že z nás teď může spadnout tlak.
