Článek
Peking (od našeho zpravodaje) - Vždyť 29letý útočník Tomáš Jurčo kvůli dlouhodobým problémům se zády v minulosti málem s hokejem skončil.
Slovenský hokej má historicky první medaili ze ZOH. Jak vám to zní?
Jsem dojatý, je to neskutečný pocit. Hráli jsme jako jeden tým. Kdyby nám někdo před turnajem řekl, že získáme bronz, nevím, jestli bych mu věřil. První dva zápasy (prohry s Finy a Švédy) jsme všechny ošálili, že nám to nepůjde. Nakonec jsme všechny ošálili, jak nám to půjde. Super, super. Hráli jsme skvěle týmově, takhle se vyhrává.
V tom bylo hlavní kouzlo mužstva?
Tento tým se tady se vším velmi dobře vypořádal. Po prvních dvou prohrách na nás nešly dobré ohlasy, ale zahodili jsme to za hlavu. Po prohraném semifinále s Finy jsme věděli, že jsme byli lepším týmem, ale museli jsme jít dál. Věděli jsme, že na to máme a potvrdili jsme to.
Podepsal se na Švédech jejich semifinálový zápas s Rusy, po kterém museli hned za 21 hodin nastoupit proti vám?
Bylo cítit, že jim síly chyběly. My naopak byli tak nabuzení, že bychom klidně mohli hrát semifinále v pátek večer a v sobotu bychom po ledě stejně létali. Ten bronz jsme chtěli o trochu víc než oni, a to rozhodlo.
Co říct o 17letém Juraji Slafkovském, jenž v zápase o bronz skóroval dvakrát a celkem na turnaji už sedmkrát?
Juro si famózně načasoval střeleckou formu. Je to skvělý hráč a bude to skvělý hráč. Doufám, že mu takhle bude sypat i nadále. Tady dal gól vysloveně ze všeho. Přesně to jsou rození střelci.
Věříte, že vyhraje nejlepšího střelce turnaje?
Bylo by to skvělé, zasloužil by si to. Jsem přesvědčený, že už ho nikdo nedožene. Je nepravděpodobné, že by dal někdo ve finále minimálně hattrick.
Klidně se může stát i nejužitečnějším hráčem turnaje...
Myslím, že ano. Má nejvíc gólů a já bych ho nejužitečnějším hráčem turnaje vyhlásil. Pomohl nám spoustou důležitých gólů.
Byl klíčem k úspěchu gólman Rybár, který přitom do turnaje vstupoval v roli trojky?
Byl super, vynikající. Každý zápas nás držel. Týmy, jako my, musejí mít gólmana, který chytí něco navíc. On byl ta stěna vzadu, která nás držela. Bez něj bychom takhle daleko nedošli.
Jak vy jste přijmul roli 13. útočníka v zápase o bronz?
Byla to pro mě velmi těžká situace. Není nic příjemného být třináctý útočník, ale jsem celkem spokojený, jak jsem se s tím vypořádal. Od začátku jsem chlapce povzbuzoval. Říkal jsem, že ať hraje kdokoliv, musíme vyhrát medaili pro Slovensko. Bylo úplně jedno, kdo bude nastupovat na led. Já tam nakonec naskočil hned v první třetině. Odehráli jsme super zápas.
Cítíte po takovém turnaji zadostiučinění? V nedávné minulosti jste měl obrovské problémy se zády, podstoupil jste dvě operace...
Určitě ano. Je to neskutečný pocit. Byly momenty, kdy jsem myslel i na to, že s hokejem už to asi dál nepůjde. Nakonec se mi podařilo vrátit se a získat bronz na olympiádě. To je fakt neskutečný pocit a zadostiučinění za tvrdou práci.
Jak velký podíl má na medaili kanadský kouč Ramsay?
V jeho klidu. Ale také v tom, že je cizinec a tlak si až tak nepřipouští. To je jeho velká výhoda. Dělá v klidu rozhodnutí, dobrá rozhodnutí.