Článek
Češky se zpočátku držely ve vedoucí skupině, ostré tempo udávané Ruskem, Norskem, Finskem a Švédskem si ale začalo vybírat svou daň. „Možná to nevypadalo, ale naše rozjížďka byla z pohledu soupeřek těžší. Nemyslím, že bychom udělaly zásadní chybu, jely jsme, jak jsme mohly, a nechaly tam úplně všechno," ohlížela se Hynčicová za závodem, v němž nahradila Terezu Beranovou, kterou už ve štafetě trápilo dýchání.
„Těžko se to říká. Možná jsem mohla jet první kolo víc zadrženě. Ale to nejde, když to soupeřky takhle rozjedou. Nechcete si nechat větší mezeru," krčila rameny Janatová.
Jak se srovnaly s 1500 metrů dlouhým okruhem? „Pálilo to," poznamenala s úsměvem Hynčicová. „Bylo to těžké, hodně těžké. Ještě žádný závod mě tady tak nebolel. Sáhly jsme si na dno," přikyvovala Janatová. „Kopec na okruhu je hrozně dlouhý, i ten ke stadionu," popisovala Hynčicová.
Závodníky na horách trápil v posledních dnech silný mráz, který klesal pod dvacet stupňů. Start týmových sprintů proto organizátoři posunuli o dvě hodiny, aby se závodilo ještě za světla. A v ostrém slunci bylo alespoň pocitově příjemně. „Nebyla taková zima, za tmy by to bylo určitě horší. Ale i na sluníčku každý sjezd člověka pořádně zchladí. Navíc je sníh přemrzlý, takže to moc neodjíždí a člověk do toho musí jít naplno celou dobu. To taky bere síly," líčila Hynčicová.
A obě Češky se jednomyslně shodly, že na těžších tratích ještě nezávodily. „Stoprocentně," pokyvovala hlavou Janatová. „Zaslechla jsem Jirku Magála při přenosu mužského závodu, že udělal statistiku posledních MS a olympiád a zjistil, že to je nejtěžší trať, co se týká převýšení i nadmořské výšky. Můžeme to jenom potvrdit," doplnila Hynčicová.
Běžce na lyžích čekají z olympijského programu již jen víkendové maratonské závody. Na ženské třicítce by měly v českých kombinézách nastoupit Janatová, Hynčicová a Petra Nováková. „Je to trochu o přežití. Od sprintu do třicítky je docela velké rozpětí," pousmála se čtyřiadvacetiletá Janatová, která na hrách vynechala jen úvodní skiatlon.