Hledám brzdaře z Trinidadu. Zn. Spěchá. Nakonec pomohl Instagram

Peking (od našeho zpravodaje) - Brown závodil za rodnou Velkou Británii, loni v létě se ale rozhodl využít druhého občanství po matce a dohodl se na reprezentaci s Trinidadem. Jenže záhy zjistil, že má zásadní problém: na karibském souostroví nebyl k dispozici žádný brzdař. „Ale z atletiky přece každý ví, že lidé z Trinidadu a Tobaga v sobě mají ohromnou rychlost. Tak jsem začal hledat," vyprávěl devětadvacetiletý pilot.

A v hledáčku vystudovaného krajinného architekta časem uvízl právě Marcano. „Rychlý běžec s dobrou váhou pro boby," přibližoval Brown. Jak ale navázat kontakt s někým, kdo trvale žije ve Spojených státech a pracuje v New Yorku jako učitel tělocviku? Jako snadné řešení se nabízel kontakt přes Instagram.

„Poslal jsem mu zprávu ‚Ahoj'," usmíval se Brown. „Musel jsem být ale trochu neodbytný, protože Andre byl pochopitelně zprvu značně skeptický. Nakonec všechno klaplo a bingo, jsme v Pekingu," líčil rozpustile.

Trinidad má díky narychlo složené dvojce po dvaceti letech zástupce na zimních hrách. A zatímco Brown se bobům věnuje už skoro deset let, Marcano se skutečným ledovým korytem spustil vůbec poprvé až při trénincích v Jen-čchingu. „Je to jako horská dráha," vyprávěl exaltovaně po první jízdě, kdy naskočil do bobu, schoval se za Browna a věřil, že jej ve zdraví proveze všemi šestnácti zatáčkami na 1900 metrů dlouhé trati. „Je to ještě o level výš než horská dráha! Všechen ten adrenalin a k tomu nic nevidíte. Boží," líčil s rozzářenýma očima.

Absolvent Long Island University v Brooklynu přitom díky naplnění olympijského snu málem přišel o práci na střední škole. „Trénink zabíral tolik času, že jsem už už podával výpověď. Nakonec se ale všechno vyřešilo tak, že jsem svou milovanou práci opustit nemusel," popisoval pětatřicetiletý svalovec, jehož trable nakonec vyřešilo neplacené volno.

A podobně jako v případě Jamajky, i na Trinidadu vzbudila účast dvou olympioniků na zimních hrách národní šílenství. „Když jsem se loni v létě rozhodl závodit za Trinidad a Tobago, nevěděl jsem, jaké reakce to vyvolá. Přece jen bílý kluk s britským přízvukem... Přijmou mě vůbec," přiznal počáteční pochybnosti Brown.

Jenže výsledek předčil očekávání. „Jsme malý národ a závodíme ve sportu, v němž nemáme šanci konkurovat. Tropická země v zimním sportu, navíc bez pořádného finančního zabezpečení. Ale zato za námi stojí obrovský karibský duch. To, co děláme, znamená velkou věc pro obrovské množství lidí. Nejsme jen tváře z davu. Přivedli jsme Trinidad po dvaceti letech na zimní hry. A celá země za námi stojí," uzavřel Brown s přáním, aby spolu s Marcanem mohli absolvovat všechny čtyři jízdy a být tak mezi první dvacítkou.