Článek
Peking (od našeho zpravodaje) - „Jsou to páni hráči a vůbec mě nenapadlo, že bych s nimi mohl nastoupit. Hlavně se snažím jim to moc nekazit. Tlačím se do brány, vybojovávám puky," říká o své roli 28letý ostravský rodák, který však připouští, že i góly se od něj budou očekávat.
„Tím, že budu chodit i na přesilovku, je musím dávat, aby to mělo nějaký smysl. Vždycky jsem je rád dával a teď v lajně s Červusem a Kovym se od mě budou čekat," uvědomuje si Stránský, pro kterého bude olympiáda druhou velkou reprezentační akcí po loňském MS.
Trénink českého nároďáku.
Pro uklidnění a zvýšení sebevědomí by se rád trefil co nejdříve, ideálně už ve středu proti Dánsku. „Kdyby se to totiž delší dobu nevedlo, v hlavě to začne šrotovat. Zvlášť když jde o krátký turnaj. Nechci se ale ke gólům moc upínat, abych pak nebyl zbytečně nervózní," míní o čtyři roky starší bratr Šimona, útočníka finského Jukuritu.
Poslední zápas za Davos odehrál před 11 dny. „Cítím v sobě velkou chuť a mám radost, že už pro nás olympiáda konečně začíná. Budu dělat všechno stejně jako na tréninkách, které měly tempo. Říkám si, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti," uzavírá Stránský.
