Článek
Národní tým ze čtyř utkání na turnaji nevyhrál ani jedno v základní hrací době a fanoušek by čekal od kouče chlapské gesto. Stačilo říct něco jako, nepovedlo se to, končím. Jenže Filip Pešán, s nímž na střídačce nevyšlo už červnové mistrovství světa, se snažil vnutit všem okolo myšlenku, že křečovitá snaha dopřát fanouškům medaili sráží české mužstvo dolů.
Kouč opakovaně ve své roli neobstál, národní tým pod ním hraje zoufale čitelně a neumí reagovat na nepříznivý vývoj, přitom Pešán nenachází dost sebereflexe, aby to zabalil sám. A pokud platí na tuzemské poměry prapodivný model, že je za národní tým zodpovědný i generální manažer Petr Nedvěd, měli by odejít spolu.
Aby nedošlo k mýlce. Pešán určitě není příčnou všech potíží v českém hokeji, ale jeho odchod by byl symbolem nutné změny. Navíc je mi záhadou, jak bude vlastní pekingské počínání vysvětlovat sám sobě jako šéftrenérovi svazu.
Český hokej vyklízí pozice, olympijským malérem zase klesl blíž úplnému dnu. Nejde se ale tvářit, že se nic nestalo a deváté místo je v zemi s obrovskou hokejovou tradicí normální. A jestli není doma nikdo ochotný dát hlavu na špalek, asi nastal čas pro zahraničního trenéra ve službách reprezentace.