Frustrace a deprese. Český skokan trpěl na pokoji, pak dojal kolegu

Peking (od našeho zpravodaje) - Nakonec se přece jen na olympijském můstku proletěl při soutěži družstev, v níž Češi skončili devátí, ale pachuť v něm zůstala. „Čtyři roky se snažíte, potom strávíte deset dnů na pokoji koukáním na televizi," povzdechl si.

Pozitivní test na covid měl hned po příletu a zamířil na izolační hotel. Vedle na pokoji ukrajinská biatlonistka Bilosjuková, naproti norský sdruženář Riiber. Všichni nedočkavě vyhlíželi zprávu o negativním testu. „Jenže mně se ty hodnoty nelepšily, už jsem se jen modlil, ať stihnu středeční letadlo domů," přiznával bývalý juniorský mistr světa.

Oporou mu byla na telefonu přítelkyně Kristýna, ale izolační režim ho ubíjel. Ráno budíček od sestřiček, test a pak? „Od půl osmé ráno do jedenácti večer jen televize, křížovky, četl jsem Zaklínače... Internet moc nefungoval, tak jsem jen doufal, že už bude brzy večer a budu moct jít spát," přiznával skokan.

Fyzicky se cítil dobře, průběh měl lehký, ale udržovat se v kondici bylo složité. „Ten pokoj měl tak deset metrů čtverečních. Roztáhl jsem si karimatku, cvičil na břicho... Ale deficit byl na můstku vidět," vykládal Polášek, jenž i tak byl v týmové soutěži z Čechů nejlepší.

S reprezentačními parťáky byl v omezeném kontaktu. „Můj psychický stav nebyl optimální, štvalo mě, že nemůžu skákat taky. Tak jsem jim popřál hodně štěstí, pak pogratuloval, ale nechtěl jsem na ně přenášet tu svoji depresi a frustraci," vysvětloval.

Po deseti dnech konečně mohl zamířit do olympijské vesnice. „Najednou někdo zaťukal na dveře, já tam viděl Poldu a měl jsem strašnou radost. Byl jsem až dojatý, protože on tomu fakt obětoval strašně moc a teď měl takovou smůlu," litoval kolegu Roman Koudelka.

Polášek si dal na oslavu „propuštění" k večeři pizzu a těšil se na skoky i domů. „Vím, že do Číny už nikdy nepojedu. Nic takového bych nikomu nepřál, doufám, že všechny covid opatření se pomalu rozvolní a svět se dá zase do pořádku," věří.