Článek
Peking (od našeho zpravodaje) – Samozřejmě pokud do programu nezasáhnou extrémní mrazy, kvůli nimž se můžou závody odkládat. Tím se ale hlavní tvář současné reprezentace nikterak nestresuje.
Čím vás olympijský biatlonový areál nejvíc překvapil?
Asi ničím, přijde mi hodně podobný tomu na hrách v Pchjongčchangu. Jen tu fouká víc, než bych chtěla, snad se to trochu zlepší.
Dá se na vítr připravit?
Hlavně ve stojce bude důležité i štěstí, protože přicházejí poryvy a záleží, jak se s tím kdo popere. My akorát můžeme hýbat nohama, stoupnout si víc zeširoka, otevřít špičky a také si dát pozor, abychom měli zbraň dobře v rameni.
Jak na vás zatím ve dnech před zahájením dýchla atmosféra blížících se her?
Nemám tolik srovnání, byla jsem jen v Pchjongčchangu, kde skoro žádní diváci nebyli a na zahájení jsme také nevyrazili, v tom je to dost podobné. Rozdíl je v tom, že tu lidé chodí ve skafandrech (neprodyšné proticovidové obleky – pozn. red.). A v Koreji jsme mohly vyběhnout ven, tady běháme jen po vesnici, což mě mrzí. Ale systémem, zázemím i takovou tou energií to jako olympiádu určitě vnímám.
Jak vám v olympijské vesnice chutná? Zatím tu jsou ohlasy na stravu rozpačité.
Nevím, jestli tu můžu něco kritizovat, ale jídlo moc dobré není. Malinko jsme si našli, co jíst, ale je to boj. Na jídlo jsem se sem těšila a malinko mě zklamalo, v Pchjongčchangu bylo lepší.
Jak vám sedí program her? Smíšená štafeta na začátek, hned po ní vytrvalostní závod, v němž jste mistryní světa.
Smíšenou štafetou vlastně začíná i celý svěťák, já myslím, že je dobré na rozdýchání, když absolvujeme nejkratší trať, jakou jezdíme. Vyzkoušíme si závodní režim. A pak už je to celkem jedno, akorát jsou tady docela velké mezery mezi závody, to moc často nebývá.
