Článek
Peking (od našeho zpravodaje) – Další závod čekal Martinu Dubovskou za cílem, kdy si potřebovala rychle sbalit a vyrazit zpět do Evropy. „Už teď nestíhám," usmívala se rodačka z Třince.
Po prvním kole jste byla šestnáctá, druhé vám zlepšilo náladu?
V prvním jsem byla zklamaná z jízdy, ta byla hrozná. Nebyla jsem tak aktivní, jak jsme s trenérem chtěli. V půlce jsem nějak vytuhla a vůbec to nebylo ono. Ve druhém jsem se snažila být aktivnější a jelo se mi asi stokrát lépe, škoda chyby v závěru. Musím zapracovat na tom, abych chyby nedělala a jezdila víc na risk, protože holky jezdí neskutečně a mám co dělat, abych s nimi mohla bojovat.
Měla na první kolo vliv i předolympijská nervozita?
Já právě vůbec nebyla nervózní. Až tak deset minut před startem, jak to má být. Jen jsem na trati vytuhla, ztvrdly mi nohy a nemohla jsem jet aktivně. Ale před tím druhým jsem si říkala: Přece vydržíš padesát sekund...
V trénincích jste trochu bojovala se sněhem. V závodě taky?
Věděla jsem, že to bude trochu jiné. Trenér (Andrej Prevuzňák) je zároveň servisák a stoprocentně mu věřím, že lyže budou na závod perfektně připravené. Ale nebylo moc příjemné, když mi to na trénincích nešlo, takže musím být za třinácté místo ráda.
Po dojezdu jste zůstávala v cíli, chtěla jste si vychutnat souboj o zlato, které získala vaše kamarádka z Liptovského Mikuláše Petra Vlhová?
Ano, chtěla jsme vidět, jak to dopadne. A jsem za Petru moc šťastná, že se jí povedlo vyhrát, to je neskutečné. Asi každý po prvním kole viděl, že to bude neskutečně těžké, ale Petra je šampionka a dokázala, že je nejlepší.
Vy budete na Peking vzpomínat v dobrém?
Bylo to fajn. Číňané jsou strašně milí, vše perfektně zorganizované. Co všechno vybudovali...
Ani vám nevadilo, že kolem sjezdovek nebyl žádný sníh?
Pro mě je to ideální. Sníh jen na sjezdovce, krásné počasí a můžete chodit v teniskách. A perfektní tratě.
Není vám líto, že už vyrážíte pryč?
Měli jsme dohodu, že když budu do trojky, zůstávám. Nebyla jsem, tak musím domů. (úsměv)
Na Instagramu jste se pochlubila i fotkou s jamajskými bobisty.
Úplná náhoda! Kokosy na sněhu patří mezi mé nejoblíbenější filmy, ale to jsem jim neřekla. (směje se)
Co další olympiáda za čtyři roky?
Teď se chci připravit na poslední dva závody v Evropě, doufám, že tam zase padne i nějaká elitní desítka. A když jsem tu po tolika letech, kdy se mi nedařilo, startovala na olympiádě s číslem jedenáct, měla jsem z toho radost a chuť pořád mám.