Hlavní obsah

Chmurná česká bilance: hůř bylo jednou. Chybí finance i infrastruktura

Jedno zlato Ester Ledecké, jeden bronz Martiny Sáblíkové. Toť vše. Chudá je oproti předchozím hrám česká bilance z Pekingu. Horší byla medailovou optikou jen před 28 lety v Lillehammeru, kde samostatná česká premiéra skončila bez umístění na stupních...

Foto: ČOV - Pavel Lebeda

Jiří Kejval (vpravo) se sportovním ředitelem Martinem Doktorem a generálním sekretářem ČOV Petrem Graclíkem (vlevo).

Článek

Ledecká po dominantním představení na snowboardu bojovala o medaili v každém svém lyžařském vystoupení. V super-G chybělo 13 setin, ve sjezdu ji zastavila chyba, v kombinaci ji při čtvrtém místě přibrzdily zdravotní potíže. „Obrovská profesionálka, i celý její tým," smeká sportovní ředitel Českého olympijské výboru Martin Doktor.

Sáblíková po nelehké sezoně skončila na 3000 m těsně pod stupni vítězů, na 5000 m už jí bronz neunikl a získala medaili na čtvrtých hrách v řadě! Třetí hvězda výpravy biatlonistka Markéta Davidová byla smolnou hrdinkou, ve vytrvalostním závodě se poslední ranou připravila o zlato, v masáku skončila těsně pod stupni.

Nejhorší české medailové bilance na ZOH
Lillehammer 1994000
Peking 2022101
Nagano 1998111
Salt Lake City 2002120
Turín 2006121

Tím ale výčet pozitiv pomalu končí. Patří mezi ně ještě šesté místo curlerů Paulových, srdnatý boj hokejistek o semifinále či sedmé místo na skeletonu Anny Fernstädtové. Ale to je na historicky nejpočetnější českou výpravu, byť hlavně díky nominaci hokejistek, málo. Však v Soči bylo českých medailí osm, v Pchjongčchangu sedm...

„Máme hodně výsledků pod stupni, ale celkově byly výsledky bohužel horší nejen z hlediska medailí, ale i umístění do osmičky či šestnáctky. Států na špičkové úrovni je víc, někde se nepovedlo udržet krok," připouští Doktor.

„Nejeli jsme sem s velkými ambicemi. Bohužel se zranila Eva Samková, u níž jsme věřili, že bude bojovat o dvě medaile," připomíná předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval absenci šampiónky ze Soči.

Češi poprvé v historii obsadili všechny olympijské sporty, ale v žádném nemohou říct, že patří mezi velmoci. Za očekáváním zůstali biatlonisté, běžci na lyžích se až na výjimky nesrovnali s nadmořskou výškou, skokané se trápí dlouhodobě, zklamaní odletí domů bobisté, o hokejistech nemluvě.

Podle Kejvala jsou na vině i podmínky, v nichž se čeští sportovci připravují. Peněz z rozpočtu nepřibývá a nová infrastruktura je v nedohlednu.

„Bavil jsem se s Poláky, kolik se tam postavilo zimních stadionů, a hned je to vidět u výsledků jejich rychlobruslařů. Kanada má asi 2700 zimních stadionů a je jich 38 milionů, u nás je stadionů 170. A když se podíváme na průměrné stáří, dělají ti lidé zázraky. Vezměte si, kolik měla už Martina Sáblíková slíbených stadionů," říká Kejval.

Existuje přitom dlouhodobý plán na dvě střediska: letní v Nymburce a zimní v Harrachově. „Je na tom shoda celého sportovního prostředí, ale pozemky v Harrachově zablokuje stát. Úředníci chtějí komerční nájmy, vnímají to jako developerský projekt. Ale jestli bude taková podpora státu, nikam se nedostaneme," povzdechl si Kejval.

V návrhu rozpočtu na letošní rok byly výdaje pro sport seškrtány z 5,9 na 4,6 miliardy korun...

Související témata: