17letý slovenský úkaz udivuje na olympiádě: Snad jsou na nás fanoušci doma hrdí

Peking (od našeho zpravodaje) – Naposledy ve středu skóroval i ve čtvrtfinále proti USA a po dvanácti letech pomohl Slovensku do semifinále olympijského turnaje.

Jak se vám poslouchá, že je Slovensko na olympiádě mezi čtyřmi nejlepšími?

Snili jsme o tom, že můžeme dojít daleko. Věděli jsme, že to bude strašně těžké, ale sen se stal realitou. Neuvěřitelné!

Přitom jste byli pouhých 44 vteřin od vyřazení, vyrovnali jste až v čase 59:16. Do poslední chvíle jste věřili?

Když to tam Marek Hrivík dotlačil, skákal jsem na ledě tři metry do výšky. A když pak Paťo Rybár chytil poslední nájezd Američanů, hned jsem spěchal na led slavit.

Čím si vysvětlujete, že vám to v Pekingu tak pálí? Nikdo by se nemohl divit, kdyby se vám v 17 letech na takovém turnaji trochu rozklepaly ruce...

Jsem strašně šťastný, že mám takovou formu. Nikdy bych to nečekal. Od trenéra jsem ale dostal velkou důvěru a snažím se využít každou šanci. Chci být týmu prospěšný. Snad jsou na nás doma fanoušci doma hrdí.

Musejí být. Ale i na vás. Třeba situace před vaším gólem na 1:0, kdy jste si přihrávkou o branku povodil u zadního mantinelu soupeře, se jen tak nevidí...

A já ani nečekal, že mi to vyjde. Někdy to zkouším a jsem rád, že teď se to povedlo. I když jsem pak trochu zatopil našemu obránci, dali jsme z toho gól. Mám sebevědomí, s úspěchy a góly roste. Věřím, že ještě mám v sobě něco víc, co můžu ukázat.

Spoluhráči říkali, že i po druhé třetině za stavu 1:2 panovalo v kabině odhodlání, že zápas stejně otočíte... I vy jste si byl jistý?

Jasně, ten tým fakt žil. Říkali jsme si, že to zvládneme, ať se stane cokoli. Jsme brutálně šťastní, že jsme v semifinále.

Přitom po úvodních prohrách s Finy a Švédy by si na to vsadil jen málokdo...

Taky že jsme si po těchto zápasech sedli a řekli si určité věci. Pomohlo to. Tohle je pro nás velký úspěch, ale chceme ještě víc. Chceme domů přivézt medaili.

Jak moc velký podíl má na vaší jízdě kanadský kouč Craig Ramsey? Na střídačce působí mimořádně klidně a jako by to přenášel i na vás...

To je pravda, ale i on je jen člověk a někdy ho něco naštve. To k hokeji patří. Je dobře, že máme klidného kouče, který nevypění po každé situaci. Je to velký profík. Můžeme být hrdí na Slovensko, že někdo takový trénuje u nás.