Článek
V úvodním vystoupení na hrách v Pchjongčchangu jste vybojoval devátou příčku ve skiatlonu. Představuje šestnáctá pozice v páteční bitvě na patnáct kilometrů volnou technikou zklamání?
Jsem zklamaný z úvodu. Tam jsem nabral ztrátu, ani nevím proč. Po skiatlonu byl ambiciózní plán, že bych mohl jet do desítky. Ale s výsledkem kolem patnáctého místa bych byl rovněž spokojený. A jsem šestnáctý, takže dobré.
Chtěl jste závod rozjet volněji? Šlo o taktiku?
Vůbec ne. Plán byl jet od začátku rychle. Vystrašil jsem sám sebe i servis. Naštěstí se brzy ztráta stabilizovala a následně šla dolů. Nicméně začátek byl vážně špatný.
Co se vám honilo hlavou, když vám trenérský tým na trati hlásil, že jste průběžně v sedmé desítce?
Všelicos. Přemýšlel jsem, jestli jsou lyže dobré, nebo jestli to prostě není můj den. Měl jsem různé myšlenky. Ale postupně jsem šel pořadím nahoru, což bylo pozitivní na psychiku a dodávalo mi to sílu do závěru.
Jaké máte vysvětlení pro tak pomalý úvod?
Myslím, že jsem nic nepodcenil. Snažil jsem se dobře rozjet a všechno jsem udělal podle zvyklostí. Dal jsem si i nějaké sprinty. A nemůžu ani říct, že by se mi při rozjetí jelo špatně. Neměl jsem indicie, že budu pomalý. Možná jsem rozběhání udělal relativně brzy před startem, pak jsem měl dvacet minut prostoj. Nicméně nemám pocit, že bych byl studený. Start a první kilometry prostě neklaply.
V závodě nastoupila řada závodníků z lyžařský skutečně exotických zemí. Co o startu těchto reprezentantů soudíte?
Je správný, že tu jsou. Naplňuje to myšlenku olympijských her. Jde o příběhy, které prostě na hry patří. Samotní sportovci z toho mají radost, že zažijí atmosféru velkého závodu, a když je to jednou za čas, i lidé se na jejich snahu rádi podívají.
