Článek
„Světové poháry se jezdí ve dvě odpoledne. Takže jsem si od jedné šla zatrénovat, pak jsem šla spát, následně jíst, pak do pokoje, zase jíst… Čas se strašidelně vlekl," popisovala Erbanová. „Přemýšlela jsem, jak vyplním čas. Absolutně jsem se odstřihla od sociálních sítí, a tak jsem si pustila zápas českých hokejistů se Švýcarskem. Jejich vítězství mě uklidnilo. Říkala jsem si, že jsme jako výprava na úspěšné vlně, tak to snad dobře dopadne," popisovala.
Jenže jakmile dorazila do haly, přepadla ji nervozita. „Jeli jsme s rezervou, kdybychom uvízli v zácpě. A doba na oválu do začátku rozcvičení, to bylo peklo. Ale jakmile jsem se začala hýbat, vrátil se klid," popisovala Erbanová.
Když pak získala medailovou jistotu, vydala se na čestné kolo. Ještě na bruslích se z dráhy natahovala do hlediště a objímala bývalou spolužačku ze základní školy ve Vrchlabí. „Vůbec jsem netušila, že tu byla Eva Samková. První čtyři roky školy jsme spolu byly ve třídě. A také s Michalem Krčmářem. A teď máme všichni medaili z jedněch her," připomínala Erbanová úspěchy kamarádů ze snowboardu a z biatlonu.
„Ve Vrchlabí bude strašná kalba," těšila se pětadvacetiletá závodnice na oslavu medailových úspěchů. Za tou bezprostřední mířila do Českého domu v Kangnungu: „Dám si pivo. Co jsem v Nizozemsku, tak se ze mě sice stal spíše vinař. Ale na českém pivě jsem vyrostla," smála se.