Článek
Karolína Erbanová se raduje pod českou vlajkou ze zisku bronzové medaile.
Vítězky rychlobraslařského závodu na 500 metrů, zleva stříbrná Korejka Sang-hwa I, japonská vítězka Nao Kodairová a bronzová Karolína Erbanová z České republiky.
Karolína Erbanová (vzadu) stíhá Nao Kodairovou.
Karolína Erbanová se pod českou vlajkou raduje ze zisku bronzové medaile.
Start závodu Karolíny Erbanové a Nao Kodairové.
Česká reprezentantka Karolína Erbanová získala bronz v rychlobruslařském závodě na 500 metrů.
Karolína Erbanová během závodu na 1000 m.
Když odjela poslední dvojice, zdálo se, že nemůžete bronzové příčce uvěřit?
Taky jsem nevěřila. Nevěděla jsem, co se děje. Nemohla jsem ani stát. Obrečela jsem to.
Vzala jste si vlajku, ale prakticky ihned jste se zlomila v pase a tvář skryla do vlajky.
Brečela jsem. Běžel mi hlavou příběh posledních osmi let. Všechno jsem měla před očima. Lidi, kteří se mnou šli tu dlouhou cestu. Když jsem si zvolila před čtyřmi lety odchod do Nizozemska, netušila jsem, jak trnitá cesta bude. A byla hrozně trnitá! Házela se mnou doprava, doleva, plazila jsem se po čtyřech. A teď mám bronz. Myslela jsem na všechny, co mě drželi nad vodou.
Bylo horší dlouhé celodenní čekání na start závodu? Nebo následně dlouhé minuty po vaší jízdě, kdy ještě na trať vyrazily čtyři soupeřky?
Celý ten den byl hrozný. Jely jsme v půl desáté večer, přitom Světové poháry se jezdí ve dvě nejpozději. Takže jsem šla v jednu hodinu na trénink, pak jsem šla spát, pak jíst, pak do pokoje, zase jíst... Strašidelně se to vleklo. Pak jsem ale před startem byla překvapivě klidná. A po té jízdě jsem věděla, že je to kvalitní čas a mohlo by to dopadnout.
Když jste po losu zjistila, že pojedete ve dvojici s favorizovanou Kodairovou, byla jste ráda?
Já se zhrozila. Ale pak jsem začala přemýšlet jinak. Hlavně jsem nechtěla jet v posledním páru, protože jsem věděla, že to bude totálně vynervovaná jízda. Na olympiádě se čeká před startem dvě minuty. Na Světovém poháru organizátoři posílají holky na start bleskově, ale tady jsou prodlevy. Z šesti holek, které se losovaly, jsem spadla do prvního páru, za což jsem byla ráda. A věděla jsem, že když budu u Kodairové, pojedu dobře.
Stala se tedy evropská šampiónka Herzogová obětí právě poslední jízdy?
Víceméně. Na Evropě mě porazila, tam jsem neměla dobrý moment. Ona je podobný bruslař jako já, silová. Je nejmladší z celého pole. Nechci, aby to znělo blbě, ale nedostala dobrou holku do dvojky a ten tlak byl obrovský.
Zatrnulo vám, když se před vás dostala domácí závodnice I Sang-hwa o setinku a na startu byly ještě dvě soupeřky?
Věřila jsem, že zůstanu mezi třemi. Až po poslední jízdě jsem si uvědomila, jak blízko jsem byla stříbrné medaili. Jde o hodně důležitý moment. Nebyla jsem třetí o parník. Nešlo jen o souboj I Sang-hwa - Kodairová, s tím, že zbytek světa jede o bronz. Já jsem v závodě dotáhla špičku, za což jsem ráda.
Zajela jste osobní rekord na nízko položených tratích a byla blízko i Kodairové.
Poprvé v životě jsem rozběhla stovku za deset tři, což se mi nikdy v životě nepodařilo. Byl to trošku plán. Šla jsem na start s vědomím, že musím jet jako nikdy v životě. Držela jsem se Kodairové po startu, projela jsem velmi dobře malou zatáčku. Ta může závod pokazit nebo vykopnout ke skvělému závodu. Naomi mi v konci ujížděla, ale nakonec medaile dopadla.
Bylo hodně složité ustát psychický tlak očekávání medailového zisku?
V sezóně jsem zisku olympijské medaile dávala strašnou váhu. Hlavně na kilometrové trati šlo o určitou brzdu. Byla jsem několikrát čtvrtá. Myslím, že jsem do Pchjongčchangu přijela víceméně jakou outsider. Nikdo asi nečekal, že bych jela o šedesát setin rychleji, než jsem měla osobák na nízkých tratích. A říkala jsem si, že jestli medaile klapne, půjde o senzační ukončení jedné nizozemské kapitoly, kterou jsem vybudovala sama. Jsem na sebe pyšná.
