Článek
Chutná letošní bronz podobně jako zlato ze Soči?
Je to bomba, pro mě je to taková zlatá. Jela jsem celou dobu strašně vzadu, mezi soupeřkama jsem nemohla jet tak čistě, jak jsem chtěla. Jsem ráda, že jsem to narvala v cílové rovince, po semifinále jsem si věřila. Je to mnohem větší satisfakce, protože v Soči byly holky samozřejmě dobré, ale teď jsou úplně jinde, je tam deset skvělých holek. I kvaldu jsem vyhrála těsně. Hrozně mě to bavilo a dlouho jsem výsledku nevěřila. Bála jsem se, že bude fotofiniš a pořadí přehodí. Druhá medaile na druhé olympiádě, na to, že máme vždy jeden pokus... Jsem nadšená.
Věřila jste ve finále, že se dokážete posunout o tři místa?
Věřila jsem si, ale na předposledním skoku jsem si říkala, že to bude hodně těsné, všech šest nás ve finále jezdilo skvěle.
Ve všech vyřazovacích jízdách jste musela hodně předjíždět.
Tady se předjíždělo od první jízdy a v ní to bylo na hraně. Ale já se cítila dobře, jízdy mě bavily a doufám, že všichni viděli, že ten náš sport je docela dobrej.
Co se vám honilo hlavou v cíli?
Asi jsem starší a sentimentálnější, ale přišlo mi to dojemné... Došlo mi, že je těžké vyhrávat svěťáky a ještě po čtyřech letech být znovu na pódiu je geniální. Vím, jak těsně jsem vyhrála kvaldu, rozjížďky také nebyly suverénní. Trať byla velká, ještě včera to neprojely všechny.
Za kým jste pak skákala do reklamních bannerů?
Tam byli freestyle snowboardisté, Šárka Pančochová, Petr Horák, skikrosařka Nikol Kučerová...
Stejně jako v Soči jste tu jezdila s kamerou na helmě. Nebála jste se, aby vás to nestálo důležité tisíciny?
Já s ní jezdila i v tréninku, tak jsem si to vyzkoušela. Na první jízdu jsem si ji nevzala, pak už jo, tak si dělali srandu, že jsem jela vzadu, abych natáčela...
Po triumfu v Soči jste se s náporem zájmu o vás těžko srovnávala, teď už jste o čtyři roky zkušenější.
Teď je to jenom bronz, třeba to nebude taková divočina. (úsměv)
Cítíte, že jste silnější?
Když člověk dělá něco, co ho baví, je silný, protože to chce dělat. Stojí si za tím a ví, že to má smysl.
Máte zprávy, co se nad ránem děje doma ve Vrchlabí?
Ani nevím. Asi mají nějakou oslavičku. Možná teda už šli spát, ono je fakt brzo ráno. Ségra mi natáčela, že měli připravené nějaké chlebíčky. Podle mě ani nepůjde do školy. Je pátek, ne?
Namalovaný knírek pod nosem už se vám trochu rozpil...
Flaška (trenér Jakub Flejšar) ukradl své dceři nějaké voskovky přímo na obličej, zase s nimi nevypadám tak hrozně. Když mám lihovku, roztaje to a mám hnusnou černou šmouhu pod nosem. (úsměv)
Umíte si představit samu sebe za čtyři roky v Pekingu?
Teď na olympiádu radši pár dnů nebudu myslet, ale zároveň nejsem tak stará a ježdění mě baví, tak klidně jo. Přijde mi, že na třech olympiádách byl skoro každý, Lindsey na čtvrté...
Pořád v sobě cítíte ten zápal?
Cítím. Jen to víc jistím, když jsem byla mladší, občas jsem spadla, jindy to vyšlo... Kolem Soči jsem byla nejlepší přede všemi, když se mi to povedlo. Teď i když se mi vede hodně, je to pořád vyrovnané. Ale i to je na tom krásné. Je vidět, že je jedno, jestli člověk kvaldu vyhraje, nebo ne, je to jen takové rozřazení a závod je úplně o něčem jiném.
Jak bude vypadat oslava?
Oslavit to musíme. V Soči jsme nebyli a pak mi to bylo líto, šli jsme až po třech týdnech. Oslavíme to v České domě, už jsme tam byli ochutnat pivínko, tak teď taky asi zajdeme. To se musí, je to řehole. (úsměv)
Chystáte se tu ještě třeba na hokej?
Jdeme na hokej s Kanadou, už máme objednané lístky, na sporty v halách musíme. Možná se podíváme i na kvaldu Big Airu, letíme dvacátého. A nějaká veselost proběhne.
