Článek
Nejprve se zastavme u čekání na výsledek. Jak jste prožívala dlouhé minuty, než jste měla medailovou jistotu?
Neměla jsem úplně čas výsledky sledovat. Procházela jsem mixzónou, šla se do buňky převléct a pak jsem si to musela na mobilu zapnout. Když jsme odcházeli, do posledního kola ještě vyrážela Paula Fialková, která byla pár vteřin za námi. Byla jsem nervózní, aby z toho nebylo čtvrté místo.
A kdy jste získala jistotu?
Když jsem se převlíkala, koukala jsem do mobilu a viděla, že Paula přijela na první mezičas po střelnici, tak jsem začala věřit. Co mi říkali předtím, nikdo tam za námi už nejel.
Jaké byly první emoce?
Moc jich zatím nebylo, asi mi to nedochází. Asi až budu mít medaili na krku, až ji budu mít u sebe... Ale i tak je to krásné.
Stavíte individuální olympijskou medaili nejvýš v kariéře?
Asi určitě. Byl můj sen mít svou olympijskou medaili. Jednu, možná dvě štafetové (ve hře je zisk bronzu ze ženské štafety ze Soči) už mám. A je neuvěřitelné, že se to tu povedlo hned v prvním závodě.
Jaké bylo to dlouhé čekání na první velkou individuální medaili?
Když si vezmu, jak dlouho se pohybuju v biatlonu, tak to bylo hodně dlouhý. Ale dřinou jsem se snažila vrátit. Dokázala jsem si v závodech Světového poháru před olympiádou, že s ostatními dokážu bojovat. Po Novém roce se mi dařilo a je až neuvěřitelné, že jsem si to přivezla i sem.
Je to i satisfakce za loňský testovací Světový pohár v Koreji? Tehdy jste po kolapsu skončila v nemocnici...
K tomu bych se asi radši nevracela. Celá sezóna byla špatná a jsem ráda že jsem se z toho dostala. Jsem tady a mám olympijskou medaili. To je neuvěřitelné a strašně krásné.
Co všechno stojí za vaším biatlonovým obrozením?
Určitě pohoda doma. Přítel Mára (biatlonový kouč Lejsek) mě hodně podporoval, před každým závodem se mě snažil uklidnit. Když jsme doma a máme individuální trénink, snaží se mi pomáhat. Ale je to i o dalších lidech kolem, trenérech, servisu, rodině...
Je výhoda mít doma biatlonového trenéra?
Já to tak neberu, doma se snažíme biatlon neprobírat, jenom, když je trénink. Jinak se tomu snažíme vyhýbat, protože bychom se z toho oba asi zbláznili.
Už jste s přítelem po závodě mluvila?
Jen narychlo a byl strašně rád. Vypadalo to, že tam jsou i nějaké slzy.
S trenéry Rybářem a Vítkem jste stihla prohodit pár slov?
Slov zatím moc neproběhlo, jen mě házeli do vzduchu a málem mě hodili na zem. (směje se)
Máte skvěle nakročeno i pro pondělní stíhačku.
Myslím, že to bude hodně střelecký závod, protože střelnice je nevyzpytatelná a trať náročná. Ale když vyjedeme jeden kopec, pak už sjíždíme jen dolů. Myslím, že se bude rozhodovat na střelnici.
Nebude pro vás složitější se po životním závodě zkoncentrovat? V neděli vás čeká medailový ceremoniál, bude chodit spousta gratulací...
Nemyslím. Spíš mi to může pomoct, že jsem si zajela výsledek hned na začátku a může to být jednodušší. Od začátku roku, kdy jsem se dostala poprvé na stupně vítězů, jsem se dostala na vlnu a vezu se na ní dál.
Jak se těšíte na medailový ceremoniál. Už jste si prohlížela medaile?
Myslím, že budu hodně nervózní. Medaile jsem viděla, ale naživo určitě budou vypadat jinak.
Čeká vás jistě i zvýšená pozornost, tu ale asi nevyhledáváte.
Já jsem spíš ta, co se snaží těmhle věcem vyhýbat, tak doufám, že se to podaří nějak zkorigovat a nebude na mě vytvářen takový tlak. Jsem ráda v ústraní, nepotřebuju být středem pozornosti.
