Článek
Můžete prozradit, co se vám po semifinálovém souboji s Ruskem honí hlavou?
Cítím zklamání, přijeli jsme pro zlato. Taková utkání, bohužel, jsou a budou. Myslím si, že jsme odehráli dobrý duel. Sedmadvacet sekund nás stálo zápas, který jsme měli dobře rozehraný. Předvedli jsme přitom, co jsme chtěli. V polovině druhé části se utkání mohlo zlomit na obě strany. My měli šance stejně jako Rusové.
Po prvním inkasovaném gólu jste si vyžádali přezkoumání situace v brankovišti z videozáznamu. Byl jste přesvědčený, že ruská trefa byla v rozporu s pravidly?
Věřil jsem, že sudí gól neuznají. Rusové stáli v brankovišti, byl tam nějaký dotyk s brankářem. Museli jsme video zkusit.
Než jste se následně vzpamatovali, inkasovali jste druhou branku. Byla druhá ruská trefa výsledkem ztráty koncentrace na české straně?
Určitě. Musíme si na to dávat pozor. Ale už se stalo, nedá se nic dělat.
Bylo hodně frustrující, když jste dokázali ruské hokejisty zatlačit do jejich obranného pásma, ale překonat Košečkina v brance se nedařilo?
Tyhle zápasy se hrají na čisté konto a my odvedli v defenzivě výbornou práci. Od začátku jsme věděli, jak je potřeba hrát. A byli jsme přesvědčení, že můžeme ruský tým porazit. Jenže soupeř hrál výborně před vlastní brankou, kde nás nepustil do druhé či třetí šance. V zápasech, jako bylo olympijské semifinále, se musíme prostě dostat k odraženým pukům.
Je třeba před zápasem o bronz z pozice kapitána promluvit ke spoluhráčům a speciálně je motivovat?
Ne. Pořád je ve hře medaile. Olympijská medaile! A každý z nás ví, o co se hraje.
