Článek
„Je krásná. Tak velkou a těžkou doma ještě nemám. Trochu zlatá, trochu oranžová a trochu bronzová," narážela rodačka z Vrchlabí, že po zdolání všech překážek v uplynulých čtyřech letech i třetí příčka z Pchjongčchangu představuje svým způsobem triumf.
Úspěch se navíc zrodil po čtyřech sezónách dřiny v Nizozemsku, kam odešla za tréninkem. „Většina nizozemského týmu za mnou chodila a gratulovala. Na ženské pětistovce neměli vlastního koně, a tak fandili mně, což bylo zvláštní, ale moc pěkné," rozplývala se Erbanová.
Na oslavu tři piva
Na oslavu životního úspěchu si bezprostředně po závodě dopřála tři piva. A pak už jen čekala, až si v olympijském parku v Pchjongčchangu převezme odměnu za báječný výkon, který na nejkratší sprinterské trati předvedla. „Vlastně jsem se ty dva dny sžívala s pocitem, že jsem medaili vážně získala. Přišlo mi neuvěřitelné být na stupních," popisovala. „Hlavou mi znovu běžel celý závod. A myšlenky na rodinu a lidi stojící za mým úspěchem," vyprávěla.
Byť byla třetí, prožívala vyhlášení nejemotivněji. „Byla jsem na stupních s holkami z Asie a ty jsou asi od přírody klidnější. Navíc mají už medailí hodně, takže pro ně jde možná o všední záležitost. Zato já v probíhající sezóně mockrát na pódiu nebyla," smála se Erbanová.
V olympijském parku přelidněném díky přítomnosti domácí reprezentantky utíkala česká závodnice myšlenkami za rodinou. „Nejsem úplně moc na slavení, ale chtěla bych si chvíli užívat běžné věci s rodinou. I proto jsem přehodnotila plány a alespoň na chvilku poletím do Česka. Moc se na všechny těším, byť úplně vypnout nemůžu, protože mě ještě čeká finále svěťáku," přemítala už o dalším programu a přiznala, že na plánovanou společnou oslavu se stříbrným biatlonistou Krčmářem a bronzovou snowboardistkou Samkovou, dalšími rodáky z Vrchlabí, zatím nedojde. „Až všude roztaje sníh a rozpustí led, pak to vymyslíme."