Článek
Snil jste v dětství, že si jednou na turnaji pod pěti kruhy zachytáte?
Když jsem byl úplně malý, samozřejmě jsem si to představoval. Vždyť díky olympiádě v Naganu jsem začal hrát hokej. V tom zlatém chaosu, který nastal, jsem najednou zjistil, že existuje nějaký Dominik Hašek, že je hokej úžasný sport. Doma jsem řekl, že bych chtěl dělat hokej a pochopitelně bylo mým snem se taky někdy dostat na olympiádu.
Při posledních ZOH v Soči jste chytal za Litvínov. Cítil jste v tu dobu, že by se váš sen mohl splnit?
Nikdy by mě nenapadlo, že za čtyři roky budu taky na olympiádě. Moc si vážím toho, že teď taková šance může přijít. Od zveřejnění nominace v půli ledna myslím na olympiádu často a moc se na ni těším.
Co se vám tedy honí hlavou?
Považuju se za pozitivního člověka, takže si představuju jenom to nejlepší, že to dobře dopadne.
Trenér Josef Jandač plánuje před startem turnajem oznámit, jestli budete brankářskou jedničkou vy, nebo Dominik Furch...
Samozřejmě bych byl rád, kdybych chytal, spíš ale přemýšlím nad týmovým úspěchem. I kdyby se nám podařil dobrý výsledek, a já byl na střídačce, byl bych stejně šťastný.
S Furchem jste velcí kamarádi, prošli jste spolu i mládežnickými reprezentačními výběry. Je velká výhoda, že spolu máte takový vztah a navzájem si přejete?
Je to obrovská výhoda! Dokážeme se podpořit a víme, co můžeme jeden od druhého čekat. V národním týmu by to ale mělo být pravidlem, ego musí jít stranou. Všichni musíme táhnout za jeden provaz a jít za stejným cílem.
Ještě v listopadu před turnajem Karjala jste v Čeljabinsku příliš nechytal a naznačoval jste, že možná budete muset i s ohledem na olympiádu změnit klub. Co se změnilo, že nyní nastupujte pravidelně?
Úplně se to otočilo. Nastavilo se totiž pravidlo, že se s Děmčenkem budeme střídat po prohraném zápase, a já měl to štěstí, že se nám se mnou v brance podařilo udělat vítězné šňůry. Před olympijskou přestávkou už jsem v podstatě chytal jenom já. Cítím, že má pozice je nyní daleko pevnější (Francouz byl dokonce vyhlášen nejlepším gólmanem KHL za měsíc leden - pozn. aut.).
Poslední utkání jste za Traktor odchytal 20. ledna, tím dalším, pokud dostanete Jandačovu důvěru, bude až 11. února generálka na hry s Finskem. Není to až nepříjemně dlouhá pauza?
Zápas je specifická věc, hlavně po mentální stránce. Na tréninku vás obdržený gól může štvát, nemá to ale takovou váhu jako v soutěžním utkání. To čekání je nepříjemné, ale pro všechny stejné. Aspoň si na druhou stranu můžu alespoň trochu mentálně odpočinout.
Na co se, vyjma hokeje, na olympiádě těšíte nejvíc?
Na celou atmosféru. Čtrnáct dní budeme žít v olympijské vesnici, bude to prostě jiný život. Pořádně vlastně nevím, co od toho čekat, moc se ale na to těším.
Nemrzí vás, že přijdete o slavnostní zahájení her? V té době totiž budete na přípravném kempu v Soulu...
Bylo by krásné ho osobně navštívit, na druhou stranu si ale říkám, že bychom kvůli tomu museli do Pchjongčchangu jet tři hodiny a pak bychom na stadiónu mrzli. Podíváme se na to v televizi, aspoň neztratíme síly a nikdo nenastydne.
Jak vlastně žijí olympijským hokejem Rusové?
Cítí obrovskou šanci na úspěch, mají hodně silný tým. Obětovali tomu strašně moc, Kontinentální ligu už přerušili s velkým předstihem před začátkem olympiády. Ale jedna věc je, jak je kdo silný na papíře. Stejně se bude rozhodovat na ledě. Porazit se určitě dají.
To, že budou startovat pod neutrální vlajkou jako Olympijští sportovci Ruska, už překousli?
Nic se tím pro ně nemění. Cítí to úplně jinak, stejně do Koreje jedou jako ruská sborná. Už říkali, že státní hymnu si budou zpívat sami. Co jsem poznal ruskou mentalitu, rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru jim může pomoct.
Jaké byly v Rusku reakce na fakt, že kouč Znarok poskládal nominaci výhradně z hráčů Petrohradu, CSKA Moskva a Magnitogorsku?
Je to úsměvné, ale všechno k tomu už dopředu směřovali. Na prosincovém Channel One Cupu bylo vidět, že jsou sehraní z klubů, předváděli výborný hokej. Asi fakt není na škodu, že jsou celý rok pohromadě.
