Článek
„Jsem šťastná, že jsem živá a zdravá. Kdyby mi tohle někdo řekl před deseti měsíci, vysmála bych se mu. Trvá rok, někdy dva, než se člověk vrátí tam, kde byl. A já mám čisté svědomí, že jsem pro to udělala maximum," ujišťuje čtyřiadvacetiletá lyžařka.
Dobře si uvědomovala, že sjezd i slalom zvládlo dokončit jen osmnáct lyžařek, ale už jen to, že dokázala sjet dva dny po sobě nelehký sjezd (ve středečním závodě byla 26.) brala jako malé vítězství. Při absenci vítězky super-G Ester Ledecké byla jedinou Češkou, která se do sjezdařských tréninků a závodů pustila. Na Instagramu také zveřejnila fotku jednoho svého rozevlátého skoku s textem „Koudy, nechcete mě do týmu?", ale skokan na lyžích Roman Koudelka zatím na nabídku nereflektoval.
Rychlost má ráda
„Já se sjezdy začala vloni, do olympiády jsem měla za sebou čtyři závody," vypočítává rodačka z Havířova. Hlavní motivací přitom byl právě úspěch v kombinaci. „Mojí nejoblíbenější disciplínou je obřák, ale tam je také nejtěžší se prosadit. Slalom mi docela jde, tak jsem přibrala i sjezd, rychlost mám ráda," vysvětlovala Pauláthová, proč se do pustila do dobrodružství v nejrychlejší, ale také nejnebezpečnější disciplíně.
Jenže jedna věc je pro českou lyžařku odhodlání sjezdy jezdit, druhá mít podmínky je trénovat. „Nemáme peníze na to, abychom jeli na měsíc trénovat sjezdy někde v Chile," přiznává, že příprava s jejím otcem a trenérem Radovanem má k ideálu daleko.
K tomu bylo třeba vyladit i psychiku. „Já vždycky obdivovala Ondru (Banka) nebo Ester (Ledeckou), že se nebojí. Já tu záklopku mám," říká. A když se těsně před vámi zraní soupeřka, jako se to stalo Pauláthové při kombinaci, kdy záchranáři čtvrt hodiny pomáhali Belgičance Kim Vanreuselové, taká to na klidu nepřidá...
„Byla jsem ve stresu, myslela jsem, že to psychicky nedám. Pak mě od půlky bolely nohy, ten sjezd fakt nebyl sranda, vždyť nedojelo deset holek," popisovala černovláska, které po většinu olympiády doma držel palce její partner, trojnásobný olympijský medailista na kajaku Josef Dostál. „V době sjezdu už byl v letadle, mířil na soustředění do Ameriky, takže se do dubna neuvidíme. Ale prožívá to snad víc než já, vstával každý den ve dvě ráno, aby mě mohl sledovat. No jo, láska," rozesměje se Pauláthová.
