Článek
„V tréninku nešlo o nijak dramatický pád, ale dala jsem si na obličej. Pády prostě k našemu sportu patří. Jde o riskantní sport, ale právě pro ten adrenalin snowboard miluju," vykládala jednadvacetiletá reprezentantka.
Po listopadovém pádu při závodech v Pekingu skončila Vojáčková v bezvědomí. Bouchla se do hlavy, probrala se v nemocnici a teprve po návratu do Česka se zjistilo, že má poškozené blány v mozku. „Lékaři řekli, ať jsem na sebe opatrná," vyprávěla. Ze závodního kolotoče však nevystoupila. „Cítím se lépe, jen když je velký hluk nebo blikají světa, není to ideální," vysvětlila.
Měsíc před listopadovým závodem si vůbec nepamatuje. Opakované pády ji však chuť k milovanému sportu neberou. „Pro mě znamenalo strašně moc, že jsem mohla na olympijských hrách startovat. Jde o obrovskou motivaci pro budoucnost," líčila po pádech v obou kvalifikačních jízdách, které ji odsoudily při premiéře Big Airu na olympijských hrách k poslednímu šestadvacátému místu.
„V první jízdě jsem dělala trik, který jsem se naučila nedávno. Chtěla jsem se o něj alespoň pokusit. Ale byla jsem delší na výjezdu. Nicméně jsem na sebe hrdá, že jsem do toho vůbec šla," říkala. „Vždy se snažím trik odjet. Nechci se válet po sněhu. Viděla jsem, že dvanáct holek bylo úplně jinde. Jde pro mě o motivaci do budoucnosti," ujišťovala Vojáčková. Při druhém skoku byla pro změnu na výjezdu po předvedeném triku „krátká", a tak šla znovu k zemi.
Ujistila však, že ani tři pády na olympijské trati ji v součtu s děsivým listopadovým zážitkem od milovaného sportu neodradí. „Jsem si jistá, že pro mě nešlo o poslední úraz. Bez zranění náš sport prostě dělat nejde. Patří k tomu jako adrenalin a riziko," hlásila odhodlaně Vojáčková.
