Článek
Před osmi lety ve Vancouveru rozbíhal senzačně bronzovou štafetu, ale tím výčet velkých výsledků na vrcholných akcích končí. „Letos jsem vydržel zdravý před vrcholem, což se mi léta zpátky trochu vyhýbalo. Vždycky mi to něco narušilo, pak jsme manko doháněli a byla to jedná velká improvizace," popisuje Jakš, jenž trpěl na častá nachlazení a virózy.
Letos v závěrečné přípravě vydržel zdravý a jeho trénink vypadal jinak, když dlouholetého osobního kouče Miroslava Petráska nahradil Fin Ilkka Jarva, jenž vede celou reprezentaci. „Mně se s Mírou trénovalo výborně, ale už poslední dva roky jsme přemýšleli, že by tomu změna trenéra dala nový impuls," přiznává. Dlouho nemohli najít vhodného adepta na nového kouče, až přišel k českému týmu finský expert. „Má svoji cestu, za kterou si jde, a hlavně umí závodníkům vysvětlil, co a proč chce dělat," líčí Jakš.
Sám podobné vysvětlování zažil. „Po Tour de Ski jsem měl pět dní odpočinku a byli jsme domluveni, že v pátek odjedu do výšky na Passo Lavazé. Ilkka mi poslal plán a když jsem ho otevřel, volal jsem mu a hodinu jsme si to vysvětlovali. Říkal jsem, že jsem byl zvyklý na něco jiného," popisuje Jakš. Jenže pak přece jen dal na Jarvovu tezi, že víc odpočinku někdy může být ku prospěchu a vyplatilo se.
Vždyť ve skiatlonu do posledních metrů bojoval o elitní osmičku s Kanaďanem Alexem Harveym a za sebou nechal i suveréna úvodu sezóny Nora Johannese Klaeba. Přesto Norové stupně vítězů kompletně ovládli, vyhrál Simen Krüger, přestože měl v úvodu závodu pád a musel dohánět ztrátu.
