Článek
„Super povzbuzení. Neberu to tak, že najednou budu jezdit pokaždé v desítce, ale je to takové uklidnění,“ přiznával jednatřicetiletý Jakš, když si vyzvedával olympijskou kolekci už na své třetí hry.
Před osmi lety coby benjamínek rozbíhal bronzovou štafetu, teď už je ve výpravě běžců na lyžích téměř za nestora. Jen dodatečně nominovaný Aleš Razým je o pár týdnů starší… „To jsem uvítal, že pojede i on a bude nás tam zkušenějších víc. Ale ne, že bych se mezi mladýma klukama cítil nějak starej, jsme na stejné vlně,“ ujišťoval švagr cyklisty Romana Kreuzigera.
I po třicítce ale Jakš poznává nový trénink. Jeho přípravy se po dlouholetém kouči Miroslavu Petráskovi ujal finský trenér české reprezentace Ilkka Jarva.
Změnil trénink
„Po Tour de Ski jsme deset dnů lyžovali ve vysoké nadmořské výšce, ale místo těžkého bloku jsme spíš ladili. Trochu jsem tlačil, abychom závěrečnou přípravu dělali, jak jsem byl zvyklý, ale přesvědčil mě, že je lepší, aby se tělo nedostalo do únavy,“ vysvětluje plzeňský rodák.
Větší důraz už před sezónou kladli na sílu horní části těla, aby obstál v boji se statnějšími soupeři při jízdě soupaží. Do posilovny chodil častěji i během sezóny. „Je to třeba, ale spíš, abych se udržoval, svalová hmota už neroste,“ líčil Jakš, jenž muskulaturu zejména norských lyžařů přirovnával ke kulturistům.
„K nim se ještě neblížím, když se podívám do zrcadla. Svaly mi narostly, ale když jsem teď viděl se převlíkat Francouze Maurice Manificata, až jsem se zarazil, ten měl ramena přes celá záda,“ usmíval se Jakš, jehož hlavním závodem na náročných kopcovitých tratích v Pchjongčchangu by měla být patnáctka volně.
