Článek
„Divíte se? Vždyť my teď prožíváme naše Nagano," nadšeně vykládal jeden ze zaměstnanců korejské ambasády, který se během pobytu v Praze stal obrovským hokejovým nadšencem. Nejenže nevynechá pomalu žádný zápas, který se hraje v holešovické aréně, ale kouzlu hokeje propadl natolik, že svému synovi platí soukromého trenéra, aby třeba za takových dvanáct patnáct let byla korejská reprezentace ještě silnější.
„Váš malý dělá velké pokroky," ujišťoval ho přede všemi trenér Palo, který se potomkovi korejského diplomata věnuje a nemohl tudíž mezi pozvanými hosty před projekčním plátnem chybět.
Než čtvrteční zápas začal a velvyslanec pronesl zdvořilostní řeč na uvítanou, byla by korejská komunita navýsost spokojena, kdyby jejich reprezentace neschytala v Pchjongčchangu dvouciferný příděl. Ale jak čas ubíhal a skóre bylo pro jejich výběr považovaný na turnaji za největšího outsidera pořád náramně lichotivé, touha po překvapivém úspěchu samozřejmě rostla.
Dokonce i dámy stržené děním na promítacím plátně se nechaly zasvěcovat do tajů hokeje. Znaly sice Jágra a tvrdily, že je to hokejový fenomén, který si i jim líbí, ale bylo jim moc divné, proč hráči každou chvíli střídají a nevydrží na ledě celý zápas a už vůbec nedovedly pochopit, proč jim mohl potrestaný český tým hrající v oslabení dát gól, když měl naopak za provinění pykat.
Jejich partneři či kolegové s nezbytnou šálou kolem krku, ba mnozí dokonce navlečení do českých dresů, na tom ale nebyli o moc lépe.
Ale když dali korejští hokejisté vedoucí gól, jásali, jako by právě vyhráli své Nagano. Natož pak když se česká kanonáda nedostavovala a předvídaný debakl se nekonal.
V tu chvíli zatoužili, aby si Nagano před projekčním plátnem opravdu prožili. Proto dostali i kuchaři svolení, aby opustili pánve a plotny, a mohli si přijít na poslední vteřiny zafandit.
Samozřejmě s typickou korejskou zdvořilostí, aby snad pozvané české hosty neurazili.
Však také když zápas skončil a oni se vyrovnání nedočkali, uznale zatleskali. Svým hráčům, kteří favoritovi turnaje tak srdnatě vzdorovali, Čechům ale rovněž.
„To proto, že se k našemu mužstvu chovali zdvořile a uznale, jak se na hosty sluší," vysvětloval si korejský kuchtík po svém prohru 1:2, která byla pro reprezentaci jeho země tak lichotivá. Vždyť pro ni znamenala pomalu totéž, co pro Čechy před dvaceti lety zlaté Nagano.
