Jsem nejšťastnější člověk na světě, zářil český rodák po senzačním stříbru

Prvních deset minut po ruském vítězném gólu jsme byli smutní, někteří kluci si na ledě i poplakali. Jak nám po semifinále s Kanadou tekly slzy štěstí, tak teď smutku. Ale už je to za námi. Máme stříbro, které nám zůstane navždy. Je to tam! (zakřičí a ukazuje stříbrnou medaili).

Neuvěřitelné! Asi ji teď celý týden nesundám. (směje se)

Strašně těžká. Vůbec nevím, jak ji mám nosit.

Věřili jsme si, že to dáme. Pak jsme byli trochu překvapení, že Rusové odvolali Košečkina z branky, i když jsme měli přesilovku. Nejsmutnější bylo, že Yannic Seidenberg ztratil helmu a musel odjet na střídačku. Najednou hráli oni v pěti proti čtyřem, což rozhodlo. Ale to je jedno, je to za námi.

Neskutečně těžká. Věděli jsme, že máme neuvěřitelně těžkou skupinu, ale naším cílem bylo potrápit Švédy a Finy a pak porazit Norsko, což jsme zvládli. Pak přišla překvapení, když jsme vyřadili Švédy a Kanaďany. Ukázali jsme, že umíme potrápit favority a hrát hokej, když je potřeba. I proto mi trochu tekly slzy. Když se zamyslím, co jsme pro medaili udělali... A ono to vyšlo. Jsem nejšťastnější člověk na světě.

V Německu se prý teď dějí neskutečné věci! Uvidíme, až se vrátíme domů.

Určitě rodičům, těm děkuji za všechno. Díky nim jsem tady, dělali pro to celý život úplně nejvíc. Je to jejich strašně velká zásluha.