Článek
Jak jste prožíval naprosto nečekané vítězství sestry Ester v super-G?
Řeknu vám to takhle: V půl páté ráno mi tak silně srdce ještě nikdy nepumpovalo.
Ester vítězství v cíli ani nechtěla uvěřit, v šoku byli všichni fanoušci. Platí to i o vás?
A nereagovali jsme tak všichni?
Co jste sestře řekl jako první, když jste ji dostal na telefon?
Byl jsem už v dobré náladě, když jsem se jí konečně dovolal. Oslavovala s rodinou. Já jí pochválil, že jí to na kopci slušelo. Co jiného bych měl taky říkat, když jí navrhnu oblečení... (smích) A ona řekla, že mě má moc ráda. Je to ta nejlepší holka, kterou znám. Až se vrátí, tak ji vezmu na zmrzlinový pohár.
Dřív jste také závodil na snowboardu. Troufl byste si na olympijskou sjezdovku i na lyžích?
Což o to, na sjezdovku bych si troufl a popravdě si jí rád někdy sjedu, když budu mít tu možnost, ale rozhodně ne v bránách. A už vůbec ne šusem. Mám rád své končetiny a orgány na těch místech, na která patří. Já jsem s Esterkou jezdil od malička. S lyžováním jsem přestal v útlém věku, ale svoji kariéru ve snowboardingu jsem ukončil až na juniorské olympiádě ve Sczyrku, kde jsem se dobře neumístil. Tuším, že jsem skončil na 27. místě a radši nebudu zmiňovat, kolik nás startovalo... (úsměv)
Proč jste vlastně s aktivním snowboardingem skončil?
Popravdě mě to přestalo bavit. Vždycky jsem rád jezdil, ale nebavilo mě závodit, protože nejsem soutěživý typ. V té době jsem navíc dělal přijímačky na několik uměleckých škol. A věděl jsem, že se chci věnovat výtvarnému umění naplno.
Užil jste si pohled na Ester, když v Pchjongčchangu vystupovala nejvyšší stupínek ve vámi navržené kombinéze?
Ne jak vystupuje, ale jak vyskakuje! A to se všichni mamince divili, když Esterku nechala při letní přípravě vyskakovat na zídku u hotelového parkoviště. Trénovat se musí všechno... (smích) Ale v té chvíli jsem si ani neuvědomil, že má na sobě tu kombinézu, kterou jsme jí společně s Martinem Pospíšilem navrhli. Co jiného by taky na sobě měla mít... Je to přece superhrdinka!
Kde nebo čím jste se nechal inspirovat při navrhování kombinézy?
Na ní jsem začal pracovat poté, co Ester odjela před čtyřmi roky olympiádu v Soči s vyhřezlou plotýnkou. Chtěl jsem, aby kombinéza působila jako takový exoskeleton, díky kterému se Esterka bude cítit v bezpečí. Takže jsem se hodně inspiroval u svých oblíbených hrdinů jako je například Robocop nebo Ironman. Esterka mi jednou volala a řekla mi: „Víš, když si na sebe oblíknu ten kostým, tak se cítím nezranitelná." A proto jsem jí ten kostým navrhoval.
Vaši kombinézu během olympiády mohl obdivovat celý svět. Neočekáváte teď zakázky od dalších hvězd alpského lyžování?
Myslím že ne. Ale i kdyby přišly, tak já pracuju zásadně pro Esterku!
Které závodnické vlastnosti na Ester nejvíce oceňujete?
Především neskutečnou vůli a píli. Esterku v podstatě nedostanete z kopce a při tréninku si nakládá tak, že jí musí trenéři brzdit.
Po závodě jste se nevybíravě vyjádřil na adresu ČT sport, který nevysílal zlatý závod v super-G v přímém přenosu.
V tu chvíli jsem fakt vypěnil. Co jsem řekl, řekl jsem. S tím už nic nenadělám. Vím, že jsem byl zbytečně sprostý, ale alespoň si toho někdo všiml. Kdo mě trochu zná, tak ví, že jsem horká hlava. Je to vlastnost, kterou na sobě opravdu nemám rád a snažím se s ní bojovat. Ale když nad věcmi jen mávnete rukou a řeknete si, že mi to za to nestojí, nikdy se nedočkáte změny. Je pravda, že jako hokejového fanouška by mě asi překvapilo, kdyby bylo utkání s Kanadou přerušeno, aby mohli odvysílat jízdy českých reprezentantek a jejich boj o medaili. Na druhou stranu nevím, který sportovní fanoušek by si nechal ujít olympijský závod snowboardistky na lyžích. Můj problém s ČT ale sahá dál, protože nevysílala ani žádný ze Světových pohárů ve snowboardingu, a já doufal, že svoji malou sestřičku konečně uvidím závodit v televizi. Takže tohle pro mě byla velká rána pod pás. Ale teď mám aplikaci Eurosport Player, aby mi nic neuteklo.
Ester se před závody zavírá do své „bubliny", to znamená, že se víceméně uzavře před okolím a tím pádem i novináři. Je to praxe, která je pro její úspěch nezbytná?
Říká se mlčeti zlato... A to, že se během závodů nenechá rozptylovat, se vyplácí, nemyslíte? Ester přece není povinná dávat rozhovory. Její fanoušci jsou inteligentní bytosti, a moc dobře vědí, že se před závody chce soustředit. Kdo kariéru Esterky sleduje, ví, že zásadně nedává žádné rozhovory před závody Světových pohárů nebo mistrovství světa. Po nich se rozdá a s novináři se ráda zastaví na dlouhou dobu. Její sponzoři do spolupráce s ní s tímto vědomím šli. A i oni si uvědomují, že tím nejcennějším výstupem je sportovní úspěch. Na olympiádě se všichni vrcholoví sportovci stejně musejí přetvařovat, že se ve skutečnosti sportem neživí, a všechny sponzory musí z kombinéz odstranit.
V té souvislosti jste jistě zaregistroval komentář Českého rozhlasu, který negativně reagoval na rozhodnutí Ester omezit kontakt s médii během přípravy.
Mrzí mě jejich chování. Ale naštěstí žijeme ve svobodné zemi, která nepodléhá cenzuře. Svoboda slova je důležitá. A pro nás existuje možnost přepnout rádio nebo televizi na jinou z miliónu soukromých stanic. Až skončí olympiáda v Pchjongčchangu, Ester pojede na další závod. A pak na ten další... A bude postupovat stejně. Totiž s přesvědčením, že na rozhovory je dost času po projetí cílové pásky. To je v pořádku.
S Ester máte výjimečný sourozenecký vztah. Jak prožíváte její nevšední sportovní cestu?
V našem krásném domečku ve Špindlu byl takový výklenek nad schody, kde se vystavovaly naše trofeje. Říkám naše, ale myslím tím mojí bronzovou medaili a doslova stovky zlatých pohárů a medailí, které patřily Esterce. Já jsem odmala věděl, že se tím Ester bude jednou živit. A že jednou zlatá olympijská medaile na výstavce nebude chybět.
Sourozenci čas od času procházejí fázemi, kdy si nemohou přijít na jméno. Zažili jste něco podobného také s Ester?
Občas jsme se pošťuchovali, to je asi normální. Ale Esterka byla vždycky můj nejlepší kamarád.
Rodina Ledeckých neskutečně drží při sobě, jezdíte stále na společné dovolené. Úžasné souznění, skoro až kouzlo...
A to kouzlo všichni znají. Je to láska.
Velkým fanouškem je také váš dědeček Jan Klapáč (mistr světa v ledním hokeji z roku 1972 a majitel olympijských medailí – stříbra z Grenoblu 1968 a bronzu z Innsbrucku 1964). Jak prožívá závody vnučky?
S dědou jsme zlatou medaili ráno slavili po telefonu a pak se sešli na mojí vernisáži, která se shodou okolností konala stejný den, jako Esterka vyhrála super-G. Děda je po právu pyšný jako páv! Je Esterce velkou oporou.
Kdo je vlastně hlavou rodiny Ledeckých?
Zastáváme názor, že tato role připadá otci. Správnej táta se musí o rodinu vždycky postarat. I kdyby se dělo cokoli.
Ester má před sebou ještě jeden olympijský závod, v sobotu ji čeká její tradiční disciplína na snowboardu, paralelní obří slalom. Budete ji sledovat doma?
To se ví. Možná se sejdeme s partou kamarádů, abychom jí mohli fandit společně.
A čím Ester přivítáte po návratu z Pchjongčchangu?
Svým velkým medvědím objetím a spoustou čokolády, kterou mě zásobují její úžasní fanoušci... (úsměv)
