Článek
„Chtěl jsem být jinde, více vpředu," krčil rameny Portyk, když si s odstupem přehrával závod, v němž byl po skoku osmnáctý. „Přestože mi zdejší můstky nesedly, dokázal jsem se v závodě vyhecovat a předvedl nejlepší skok za dobu, co jsme v Pchjongčchangu," říkal Portyk.
V běhu se držel ve skupině, z níž mohl bojovat o dvanáctou příčku. „Servis odvedl skvělou práci. Jel jsem však s nejlepšími běžci startovního pole. Tři a půl kola jsem vydržel, pak mi seklo. Posledních patnáct set metrů jsem tempo neudržel, došly síly," přiznával bývalý juniorský mistr světa.
Do Pchjongčchangu dorazil povzbuzen čtvrtým místem ze závodu Světového poháru v japonské Hakubě, kde zůstal desetinu sekundy od stupňů vítězů. „Když si třeba vezmu Němce v závodě na velkém můstku, je pro mě překvapením, že brali všechny medaile. Vždyť v průběhu sezóny jsem je občas porazil i já. Ale dokázali skvěle vyladit formu. Pro mě jde o zkušenosti, ještě mám hodně před sebou," připomínal Portyk, že v jednadvaceti je pořád na začátku kariéry, byť absolvuje už druhé zimní olympijské hry.
V Soči před čtyřmi lety byl dvaatřicátý na středním můstku, pětadvacátý na velkém. V areálu Alpensia si na středním můstku dojel pro čtyřiadvacátou příčku, včera se pak vešel do dvacítky. „Dokud nebudu nejlepší skokan a běžec, nebudu spokojený," vytkl si smělý cíl borec, jehož v Pchjongčchangu čeká ještě závod družstev.
