Článek
Podobné legrácky jsou v českém snowboardkrosovém týmu na denním pořádku, a právě pohoda je jednou ze základních esencí úspěchů Samkové. Po zlatu ze Soči hlavního kouče Marka Jelínka lákali do zahraničí, nabízeli mu několikrát lepší podmínky, než měl v Česku. Flejšar zase plánoval, že se ze snowboardingu trochu stáhne a bude se věnovat uměleckému sochařství, své hlavní profesi. O čtyři roky později se ale opět sešli, aby vytáhli Samkovou k další olympijské medaili.
Za roky spolupráce už jsou téměř jako rodina. „Trávíme spolu tolik času, že nemůžeme být lidi, kteří se nemají rádi. Společně trpíme a společně se radujeme," říká Flejšar. „Ta medaile je hlavně zásluhou Marka, já jezdím jen na důležité závody a soustředění. Nejsem trenér, jsem sochař a užívám si, když můžu trávit čas s nimi na horách," přiznává.
Pro Samkovou je ale zároveň mentorem i vrbou, na kterou se obrací, když jí není do zpěvu. A Flejšar zase ví, co na šampiónku ze Soči platí. „Znám ji tak dobře, že dokážu odhadnout, co je v určité chvíli třeba," ví trenér. A tak Samkovou den před závodem cíleně trochu naštval, trochu rozesmutněl.
„Chceš vůbec vyhrát?" zeptal se jí po trénincích. Samková v rozpacích reagovala, že jí ježdění přece baví. „Ale chceš vyhrát? Nejde o to, že to je olympiáda. Ale chtěj porazit všechny ty holky," spustil Flejšar a nasadil Samkové brouka do hlavy.
„Přemýšlela jsem nad tím a řekla si: Ježíšmarjá, tak já je porazím a bude to fajn. Nakonec jsem dvě neporazila, ale dobrý," pochvalovala si nakopnutí od Flejšara. „On mi asi vidí do hlavy. Moje nálady a pocity dokáže analyzovat líp než já sama," uznala Samková.
Dočká se třeba jednou i sochy od svého trenéra, jenž pracuje hlavně se dřevem? „To radši ne, byla bych nějakej dřevák," směje se. „Mně se jeho věci hrozně líbí, ale on není typ, co by někomu dělal sochy. On dělá to, co umí dobře," kvituje česká snowboardistka.
