Český chleba? Limitovaná edice, utřela rychlobruslařka soupeře. Piva si zatím ani nelokla

„Trávím vlastně více času u Nizozemců než u nás na baráku. Vždyť já přiletěla minulý čtvrtek a první týden jsem si tady připadala, jako bych byla na závodech rychlobruslení. Nikdo jiný v olympijské vesnici nebyl," smála se pětadvacetiletá reprezentantka pocházející z Vrchlabí.

„Pro mě se navíc vážně změnilo jen minimum věcí. Byť jde o olympiádu, je to víceméně stejné jako na Světovém poháru. I při tréninku na ledě jezdím s nizozemským týmem. Jen mimo ovál máme každý věci v národních barvách. Však si mě také docela často dobírají a tvrdí, že jsem špatně oblečená," popisovala Erbanová.

A pobaveně vykládala, jak nizozemské reprezentanty zaskočila, když do společné jídelny přinesla český chleba, jenž se peče pro české sportovce přímo v dějišti her. „Hned se vyptávali, kam si pro něj mají dojít. Tak jsem je utřela, že je to limitovaná edice," smála se Erbanová. „A taky byli vyvalení, že máme přístup k pivu, protože oni ho mají zakázané. Ale ani já jsem tady v Koreji ještě neměla ani lok. A do závodů se to nezmění," ujišťovala a doufala, že bude mít pádný důvod dopřát si několik pořádných doušků na oslavu medailového výsledku až v pozdějším průběhu bojů pod pěti kruhy.

Formu otestovala při středečním kontrolním závodě přímo na olympijském oválu v Kangnungu, kdy na pětisetmetrové trati dojela třetí. Nestačila pouze na dvě japonské závodnice. „Chtěla jsem proložit dlouhou dobu tréninků ostrým vystoupením, šlo o regulérní závod se startérem," vysvětlovala Erbanová.

„Udělala jsem přitom dost technických chyb, což mě překvapilo. V tréninku jsem se cítila fajn. Hlavně první stovka nebyla dobrá, což se pak promítlo do celého závodu. Jak na téhle krátké trati člověk nechytí rytmus, promítá se to až do cíle," říkala Erbanová.

Je už na třetích olympijských hrách, i proto bere s nadhledem šrumec v olympijské vesnici i na oválu v Kangnungu, který s blížícím se zahájením olympijských bojů sílí. „Hlavní je zůstat v klidu," hlásila. I proto se snaží všemožně hledat rozptýlení, aby si nepřipouštěla význam situace a medailové očekávání. „Zaujal mě robotický maskot Soohorang, který i mluví. Ale jsme v Koreji, tudíž se dalo očekávat, že podobné kousky budou k vidění," krčila pobaveně rameny Erbanová, kterou nadchla podoba vesnice pro sportovce.

„Před čtyřmi lety v Soči to bylo všude minimálně kilometr, tady je vesnice na malém prostoru," rozplývala se závodnice, která sdílí apartmán s trenérkami krasobruslení. „Jedinou vadou je, že mám okna směrem k náměstíčku, kde probíhají uvítací ceremoniály. Začínají patnáct minut před desátou a já mám režim kvůli pozdnímu startu závodu nastavený s budíčkem v deset. Ale vyřešila jsem to špunty do uší."