Článek
Brankář Pavel Francouz ve čtvrtfinále olympijského turnaje proti USA.
Brankář Pavel Francouz zasahuje před americkým útočníkem Jordanem Greenwayem.
Hlavní trenér českého týmu Josef Jandač hovoří na střídačce s kapitánem Martinem Eratem.
James Wisniewski (vlevo) bojuje o puk s Romanem Červenkou.
Gólová radost českých hokejistů.
Tomáš Kundrátek slaví gól na 2:1.
Čeští hokejisté se radují ze vstřeleného gólu. Zleva Jan Kovář, autor branky Jan Kolář, Martin Erat a Dominik Kubalík.
Tomáš Kundrátek před americkým brankářem Ryanem Zapolskim.
Puk po střele Jana Koláře (není na snímku) ťukl o tyčku americké branky a skončil v síti. Vyrovnáno 1:1. Gólman Ryan Zapolski byl bez šance.
Česká střídačka oslavuje vyrovnávací gól na 1:1 v olympijském čtvrtfinále proti USA.
Jan Kolář vymazal dělovkou od modré náskok týmu USA v olympijském čtvrtfinále.
Jan Kovář před americkým brankářem Ryanem Zapolskim. Puk se mu snaží odpálit obránce Chad Billins.
Během zápasu jste si připsal osmnáct úspěšných zásahů, dalších pět přidal při samostatných nájezdech, čímž jste zajistil postup do semifinále. Cítíte se jako hrdina?
Vůbec. Byli tam jiní hrdinové. Bereme postup jako úspěch celého týmu. V zápase byly určité momenty, kdy nám bylo lépe, ale i těžké okamžiky. Nicméně radost na konci je na naší straně. Musím uznat, že Američané hráli výborně. Hokej měl vysokou úroveň.
Co se vám honilo hlavou před samostatnými nájezdy? Měl jste nastudované, kdo z amerických hráčů je pravák či levák?
Ze zápasu si člověk hráče zapamatuje, ale jejich pohyby jsem neznal. Proti některým hraju v KHL, ale neviděl jsem jejich videa ani nájezdy. Snažil jsem se vždy vyjet. Čekal jsem, že budou více střílet. První dva šli do kličky, což mě překvapilo. S vypětím všech sil, kdy jsem si natáhnul snad všechny třísla a svaly, zůstal puk před brankou.
Překvapilo vás, že Američané zkoušeli při samostatných nájezdech v koncovce velmi podobné řešení?
Někteří stříleli na vyrážečkovou stranu, protože tak v zápase dali dva góly. Možná s tím kalkulovali. Ale mě před nájezdy napadlo, že se budou snažit jít na tuhle stranu, takže jsem se snažil prostor ucpat.
Posilovalo vaše sebevědomí, že když jste přežili všechny kritické okamžiky, tak nájezdy už zvládnete?
Je to vždy loterie. A já jsem s tím ztotožněný. Někdy to vyjde, někdy ne. Jsem šťastný, že jsme tentokrát loterii zmákli.
Jaké myšlenky jste měl po pátém nájezdu Američanů, kdy bylo jasné, že Česko bude hrát semifinále olympijského turnaje?
Hodně se mi ulevilo. Byl jsem rád, že jdeme dál v turnaji, nemusíme ještě balit věci a jet domů.
Když jste jako kluk sledoval slavné tažení české hokejové reprezentace olympijským turnajem v Naganu, snil jste, že jednou se i vám podaří nastoupit v bitvách pod pěti kruhy a nepustit za záda při bitvách ve vyřazovací fázi žádný nájezd?
Přemýšlel jsem nad tím, než začaly nájezdy. Říkal jsem si, že přesně na tohle jsme si hráli jako malí kluci za barákem, když jsme dělali nájezdy. Přišlo mi to neuvěřitelné. Teď prožívám obrovskou radost, jsem neuvěřitelně šťastný.
Měl jste i za barákem stejnou úspěšnost a vychytal vždy všechny nájezdy?
Asi jo. Moc si to nepamatuji. Prožívám prostě nepopsatelné štěstí. Jsme v semifinále olympijského turnaje, což byl náš sen. A já věřím, že budeme snít dál. Pokud budeme pokračovat v takhle dobré práci, můžeme postoupit ještě dál.
Zaznamenal jste z ledové plochy, jak se spoluhráči při nájezdech drželi na střídačce kolem ramen stejně jako před dvaceti lety český tým při semifinálovém postupu přes Kanadu rovněž v samostatných nájezdech?
Ano. Je to super. Jde o hezkou tradici A nám je ctí, že v tom můžeme pokračovat.
Zápas se přitom nevyvíjel podle vašich představ, když už v sedmé minutě napálil puk do sítě za vašimi zády Donato.
Situace vyplynula tak, že dva spoluhráči mi udělali úplně dokonalou clonu a já puk našel až v brance. Mrzelo mě to. Šlo o zbytečný gól, který nemusel být. Ale jakmile je puk v bráně, nejde s tím nic dělat. Jednalo se o těžkou zkoušku pro naše hlavy. Fakt, že tyhle momenty zvládáme, z nás dělá ještě silnější tým.
Následně jste skóre otočili na svoji stranu, měli jste tlak a zdálo se, že je otázkou času, kdy soupeře srazíte třetí brankou. Jenže Američané v oslabení vyrovnali.
Bohužel někdy soupeře tlačíte, tlačíte, a pak ho pustíte k brejku a inkasujete. Já v dané pasáži zápasu neměl zrovna moc zákroků. Mrzelo mě to. Moc jsem si přál tým podržet, ale nevyšlo to. Nicméně jsme se nepoložili a dotáhli zápas k vítězství, což je úžasné.
V závěru základní hrací doby jste pak přežili další kritický okamžik, když O’Neill trefil horní tyčku, a následně jste ubránili oslabení. Šlo o klíčový okamžik duelu?
Tam šlo o okamžik, kdy mohlo být rozhodnuto a radost by byla na straně Američanů, zatímco my bychom stáli po zápase se sklopenou hlavou. Člověk musí být pokorný a musí i s tímhle pracovat. Byla to i shoda okolností a štěstí
