Článek
Jak jste se o zařazení do výběru pro hry v Koreji dozvěděl?
Zavolal mi pan Krýzl, že si Kryštof přetrhl vazy v koleni. A následně telefonoval Tomáš Bank jako reprezentační trenér. Zvěstoval mi, že volné místo v nominaci připadá na mě a ptal se, zda jsem připravený závodit. Strašně mě mrzí, že jedu na úkor Kryštofa kvůli takové nepříjemnosti.
V průběhu letošní zimy jste nastoupil jen do čtyř závodů SP, dva nedokončil, stále vás provázely zdravotní problémy. Neodepsal jste už sezónu?
Ne, vůbec. Ale věděl jsem, že jestli nakonec v nominaci budu, tak jen jakýmsi směřováním osudu. A vlastně jsem byl smířený, že do Pchjongčchangu nepojedu a svůj sen nenaplním. Nicméně pořád jsem se připravoval na variantu, kdyby náhodou nominace vyšla. V mém životě už se v minulosti stalo několik divných věcí. A tohle přesně zapadá do daného okruhu.
Když jste před dvěma lety po sezónách v kanadském týmu naskočil do české reprezentace, cílem byly ZOH v Pchjongčchangu. Co pro vás nominace znamená?
Mám už dva starty za Kanadu, ale jsem ohromně hrdý, že pojedu na olympijské hry za Česko, kde jsem se narodil a mám zde velkou část rodiny. Jde o zem, kterou mám v srdci. Šlo o můj velký sen. Jsem za šanci rád.
Nehonily se vám po návratu do českého týmu s ohledem na problémy se závodním materiálem i vracejícími se zdravotními patáliemi spíše myšlenky na konec kariéry?
Měl jsem takové nápady. Je to stejné už několik posledních roků. Před letošní sezónou jsem trávil hodně času po ordinacích, jen s vypětím všech sil a za pomoci přátel skládal rozpočet. Ale měl jsem určité důvody, proč pokračovat. Jedním z konkrétních byla olympiáda v českých barvách. Chci dokončit kariéru pozitivně, nikoliv jako zraněný.
O medaile jste pod pěti kruhy bojoval ve Vancouveru 2010, následně v Soči 2014, kde jste v super-G slavil bronz. S jakými ambicemi pojedete do Pchjongčchangu?
Bude pro mě čest být s mladými českými lyžaři, kterým mohu hodně předat. Olympijské prostředí je specifické. Psychicky závody obnáší jiný tlak, než světový pohár. Po mentální stránce jde o velkou výzvu. Snad mladé posunu vpřed. Nicméně mám i vlastní ambice, neberu cestu do Koreje jen jako výlet.
Jste tedy smířený už více s rolí mentora a učitele, než závodníka?
Myslím, že mohu důstojně plnit obě role současně. Pomalu překračuji hranici, kdy budu spíše mentorem a učitelem. Blíží se čas, kdy to bude jen o mladých závodnících, o další generaci, na což se moc těším. Ale v Pchjongčchangu ze sebe chci vydat maximum a ukázat, že pořád umím lyžovat na světové úrovni.
