Článek
Až roztaje vrstva nastříkaného sněhu objeví se pod ní jamky golfového hřiště. Ale nikterak rovinatého, profil tratí se řadí k nejtěžším v porovnání s tradičními destinacemi Světového poháru. „Mně by měly sedět," hlásila už před cestou na olympiádu Veronika Vítková.
Ostatně na kopcovitých tratích v německém Oberhofu slavila velké úspěchy včetně letošního bronzu ve sprintu. „Tady mi to přijde profilově podobné. Tratě jsou kopcovité a není tu moc pasáží, kde si můžete odpočinout," vykládala, když se vyjela po večerním tréninku.
V čem je zrádnost olympijských tratí? „Jsou extra těžké tím, že tu jsou takové dvě střechy a mezi nimi žádný sjezd," vysvětluje šéftrenér českého týmu Ondřej Rybář. „Nejtěžší je ten tříkilometrový okruh, tam si není kde odpočinout. Lehké tratě nejsou, ale zase je velmi dobře připravili. Krásně široké, tvrdé, oproti minulým závodům, tady je to nebe a dudy," srovnával s mistrovstvím světa 2009 nebo loňskými testovacími závody v rámci Světového poháru.
Na zimu si nezvyknou
Nad terči se vyjímají obrovské olympijské kruhy, přímo ze střelnice je vidět na skokanské můstky v těsném sousedství biatlonového areálu. A znát je zde i nevyzpytatelný vítr... „Jednou fouká z jedné strany, jindy z druhé, je třeba provádět korekce na mířidlech. Pořád je s čím se sžívat, každý den je tu jiný," hlásil Rybář.
Chladný vítr navíc zvyšuje už tak silný pocit zimy. I šéftrenér zabalený v bundě a šátku přes tvář na střelnici poskakoval, aby se aspoň trochu zahřál. „Na zimu si nezvyknete," s úsměvem odmítá myšlenku, že by adaptační soustředění v kazašských mrazech snad závodníky i realizační tým připravilo na počasí v Pchjongčchangu. „Jediný recept je dobře se obléknout, ale to se těžko spojuje s tím, že se potřebujete hýbat," krčí rameny.
Dnes může s celým týmem zůstat v teple. „Zatím jsme žádný den volna neměli, ani v Kazachstánu, k tomu složité cestování, myslím, že si ho zaslouží," vysvětluje Rybář.
