Článek
„Jde o nevyřčené pravidlo. Rituál založil Honza Kobián po nominaci do Lillehammeru před dvaceti lety. Tehdy si nechal vytetovat malý bob. I já jsem si nechal před svojí první olympiádou ve Vancouveru na rameno vyobrazit náš stroj," vyprávěl Jan Vrba, 32letý pilot českého čtyřbobu.
Včera dorazil do salónu Uzi tattoo s Michalem Vackem, dvojice Dominik Dvořák a Dominik Suchý s náhradníkem Janem Stokláskem si nechá tělo vyzdobit ve čtvrtek. „Je na každém, co si vybere. Nejde o povinnost, ale tradice ctíme. Olympijské tetování musí být přes mrtvoly," smál se Vrba.
Když usedl do tetovacího křesla, humor ho přešel. Ač jsou bobisté chlapi jako hora, jejichž váha se blíží mnohdy stem kilogramům, tělo mají samý sval a případná rána by způsobila nevratné následky, v tetovacím salónu zjihli.
První tetování
„Bobování tolik nebolí," hlásil, když se tatér Zdeněk Stropek pustil do díla. „Pěkně to pálí," líčil Vacek, jehož levé rameno čerstvě zdobil bob a olympijské kruhy. „Šlo o mé první tetování. Maskoti pro Soči se mi nelíbili, a tak jsem vybral něco blízkého našemu sportu," vysvětloval Vacek.
Brzy se proměnil v oporu parťáka, jemuž se udělalo nevolno. „Jsem pěkně zelenej," sledoval se v průběhu hodinové operace v zrcadle Vrba, aby nakonec zaujal polohu vleže a Vacek mu musel chvílemi podpírat nohy.
„Stejně špatně mi byli i před čtyřmi lety. Nejde ani tak o bolest, ale mně se dělá špatně i při odběru krve, což mám odmalička. Ale tradici bych neporušil," vyprávěl Vrba, když měl nezbytný rituál za sebou. Na pravém rameni nyní nosí olympijské kruhy uprostřed vítězného věnce. „Nechtěl jsem samotný hlavní symbol her," vysvětloval pilot českého čtyřbobu.
V tetovacím salónu bonus za věrnost
„Běžná čekací doba je tři měsíce. Máme trošku protekci, s takovým předstihem ani nebyla nominace. Naštěstí pro nás vždy najdou místo, i když zavoláme jen tři týdny předem. Je to bonus za věrnost, všichni bobisté chodí na stejné místo už hodně dlouho," vysvětluje Vrba.
„Kluci se nechávali od Lillehammeru tetovat jako jeden muž. Vůdcem byl Honza Kobián, který všechny kolem zbláznil. Pokaždé nám pak přivezli nějaké talismany z her, které jsme měli na zdi. Po stěhování do nových prostorů jsme ale z hygienických důvodů všechny lapače prachu tohoto typu museli odstranit," vyprávěl tatér Zdeněk Stropek, jenž originálními výtvory ozdobil bobisty i pro bitvy v Soči.
„Mně se hlavně líbilo, že kluci pokaždé chtěli mít originál. Když byl někdo na hrách pětkrát, byl by nesmysl nosit na těle patery olympijské kruhy, a tak jsme dělali loga her či jejich symboly jako byly sovy nebo indiáni," připomínal Stropek maskoty z Nagana 1998, respektive Vancouveru 2010.
