Článek
Snil jste před odletem o takové bilanci?
Sny jsou od toho, aby se snily, a přání, aby se plnila, ale musím říct, že takové sny asi ani žádný český fanoušek neměl. Protože, co tady pokračuje, to je fantazie českého biatlonu.
Dá se Česko označit za biatlonovou velmoc?
Zůstal bych nohama na zemi. Do světové špičky patříme, naši sportovci si zaslouží uznání a myslím, že určitý respekt jsme si získali.
Zahřeje vás u srdce, když dostáváte tolik gratulací od kolegů?
Zahřeje, samozřejmě. To jsou krásné okamžiky našeho sportu, ta kladná stránka. Kolikrát přicházejí i ty smutné, ale tohle si člověk užívá, když je to na olympiádě. Ta je jednou za čtyři roky, není to těžší závod, co se týče konkurence, ale ohromně těžký na psychiku. Sportovci pak musejí čekat další čtyři roky, nikdo neví, co se během té doby stane. Co se teď děje, je pro sportovce ohromná satisfakce za tu dřinu.
I pro vás?
Pro mě je to nejúspěšnější vrchol jakékoliv sezóny. Jsem strašně rád, že jsem do týmu dostal tyhle sportovce a můžu tady být. Jsem na druhé straně barikády, ale málokdo z trenérů tohle zažije a já si toho vážím.
Ještě nemusí být konec. Ve středu se jede smíšená štafeta, zlato ve sbírce ještě chybí...
Bude to ohromně těžký z toho pohledu, že kluci se i v těchto podmínkách museli při závodu s hromadným startem ohromně vydat, i když Jarda Soukup poslední kolo šetřil síly, protože tam už o nic nešlo. Je tu víc národů, které si dělají nárok na ty medaile. Buďme vděční za to, co se nám zatím podařilo. Bojujeme tu každý závod, a pokaždé, když jsme vepředu, ti závodníci můžou být spokojení.
