Článek
Těší vás, jakým tempem sbíráte body ve Světovém poháru? Letos jste byla ve třicítce už třikrát.
Určitě jsem spokojená, výsledky mi dělají radost. Je to příjemný pocit před olympiádou.
Tuto sezónu jezdíte s italským týmem, předtím jste byla s Francouzi. Proč ta změna?
Vzešla z mojí strany, chtěla jsem zkusit něco nového. U francouzského týmu se měnil šéf a já věděla, že naopak k Italkám šel trenér, kterého jsem znala z Evropského poháru.
Jak by vyznělo srovnání obou týmů?
S Francouzi jsem byla moc spokojená a jsem jim vděčná. Ale co se pohody v týmu týče, tak myslím, že u Italů je to takové přátelštější, myslím, že to funguje víc na kamarádské bázi.
Jak komunikujete? Před loňskou sezónou jste líčila, jak jste se vrhla na francouzštinu.
Jsem teď trochu v rozpacích, jaký jazyk se mám učit. (úsměv) Ale vystačím s angličtinou, všichni tu mluví perfektně. S týmem se připravuje ještě Slovenka Jana Gantnerová, ale jak jezdí točivé disciplíny, moc se nevidíme.
Jaká pro vás byla premiérová olympijská zkušenost ve Vancouveru?
To je má srdcová záležitost. Byla jsem vyjukaná, nedokázala se moc soustředit, spíš koukala, že tamhle jde ten a tam ten. Teď si to snad užiju z jiného úhlu a předvedu lepší výsledky.
Jaké?
Kdybych byla kolem patnáctého místa, byla bych moc spokojená. V plánu mám superkombinaci, sjezd, super-G i obřák, ale hlavní jsou pro mě sjezd a super-G.
Věnujete se meditaci, nakolik vám pomáhá při závodech?
Nejvíc v tom, abych se se na závod dokázala připravit. Nerozhoduje jen fyzická stránka, ale i ta psychika. A pomoct mi může i během jízdy.
Jak jste se k meditacím dostala?
Přes léto jsem cvičila jógu. Viděla jsem, že mi hodně dává, tak jsem se o to začala víc zajímat. Zašla jsem na meditační kurz a seznámila se s terapeutem, s nímž teď spolupracuju.
Kromě klidu ale vyhledáváte adrenalin, v létě jste si zkusila tandemový seskok...
To byl vždycky můj sen, jsem ráda, že se mi splnil. Zatím zůstalo u jednoho seskoku, ale myslím, že někdy přibude další. Adrenalinové sporty mě baví.
Co vás láká dál?
Mám ráda motorky, od patnácti jsem jezdila. Nemám teď čas si pořídit silnější, ale třeba se mi to poštěstí a zajezdím si jednou i na okruhu.
Doprovází vás i na olympiádu jako talisman plyšový sob od přítele?
Přesně tak, to je taková moje rarita. Beru si ho s sebou, mám těch talismanů víc, člověk je zvyklý si brát pořád ty samé. Ale není to tak, že bych bez nich nemohla závodit.
Vaším přítelem je kondiční trenér francouzského týmu. Vyrazí za vámi sem do Soči?
Nevyrazí, není to tak jednoduché, má svou práci.
Ale maminka, medailistka z her v Sarajevu, si vaše závody asi nenechá ujít.
Je pozvaná od Českého olympijského výboru jako host. Moc se neuvidíme, bude bydlet jinde, ale na lyžování se přijede podívat.
Hodnotí po závodech vaše jízdy?
Vždycky si zavoláme, řekne mi pocity, jak to viděla ona. Zůstáváme v kontaktu.
Letos vás zatím může chválit, ne?
V rámci možností ano. Ale to víte, že si vždycky něco najde. (úsměv)
